Maďarský volební systém před volbami 2026: změny i přetrvávající problémy

Jak funguje maďarský volební systém?

Maďarský systém voleb lze nejlépe klasifikovat jako smíšený, přesněji jako většinově smíšený systém (MMM – mixed-member majoritarian). To znamená, že jeho struktura se skládá ze dvou paralelnich složek, většinové a poměrné, které společně určují rozdělení 199 parlamentních mandátů. V rámci většinové složky se volí 106 poslanců, což představuje 53 % mandátů, a tudíž hraje rozhodující roli ve výsledcích voleb. Poslanci jsou v rámci této složky voleni v jednomandátových obvodech jednokolovým většinovým způsobem (systémem relativní většiny) a tím pádem mandát získává kandidát s nejvyšším počtem hlasů. Zbývajících 93 mandátů, tedy 47 %, se rozděluje podle celostátních kandidátních listin prostřednictvím metody D’Hondtova dělitele, která tradičně zvýhodňuje silnější politické subjekty. Co se výše volební klauzule týká, ta v Maďarsku činí 5 % pro samostatné strany, 10 % pro koalice dvou stran a 15 % pro širší koalice.

Specifickým rysem maďarského systému je mechanismus kompenzačních hlasů, jehož úlohou by za normálních okolností mělo být vyrovnat zastoupení menších stran, které skončily podreprezentované ve většinové části voleb, a tím snížit celkovou disproporcionalitu výsledků. Jenže v maďarských reáliích tento mechanismus ještě více posiluje většinové účinky systému, protože ve skutečnosti funguje jako „kompenzace vítěze“. Vítězné straně v jednomandátových obvodech totiž zůstávají hlasy, které zde nebyly potřebné k získání mandátu, a ty se následně připočítávají k hlasům z celostátní listiny.

‍

Změny ve volebním systému pro nadcházející volby

S blížícím se termínem parlamentních voleb se stále častěji objevovaly různé úvahy či spekulace, že maďarský premiér Viktor Orbán by mohl před volbami 2026 změnit volební zákon. Jak jsme vysvětlili výše, maďarský systém voleb je konstruován tak, aby favorizoval právě vítěze. Jenže od posledních voleb se mnoho změnilo na politickém poli a za tu dobu straně Viktora Orbána – Fideszu – vyrostla silná a reálná konkurence. Již od začátku letošního roku se totiž jeho strana podle průzkumů pravidelně umisťuje až jako druhá za stranou Tisza Pétera Magyara. Zdá se tedy, že systém, který Orbán původně vytvořil, momentálně hraje proti němu.

Ačkoliv nakonec nedošlo k reformě, která by zásadně ovlivnila charakter celého volebního systému, přece jen byla přijata jedna významná a kontroverzní změna týkající se územního uspořádání volebních obvodů. 18. listopadu 2024 maďarská vláda zasáhla do mapy volebních obvodů, přičemž to nápadně připomínalo kroky z roku 2011, kdy byly jednak kompletně překresleny jejich hranice a jednak jejich celkový počet snížen ze 176 na 106, tedy přibližně o 40 %. Tentokrát se počet volebních obvodů snížil pouze v jednom regionu a tím je hlavní město Budapešť, jež je zároveň klíčovou opoziční baštou. Budapešť tak v celkovém součtu přišla o dva mandáty, které byly převedeny do sousední Pešťské župy, a výsledný počet jejích poslanců se snížil z původních 18 na současných 16. K překreslení hranic volebních obvodů dále došlo v regionech Csongrád-Csanád a Fejér a, byť v menší míře, nevyhnulo se ani župám Baranya, Borsod-Abaúj-Zemplén, Győr-Moson-Sopron, Hajdú-Bihar a Szabolcs-Szatmár-Bereg.

‍

Gerrymandering 

Právě účelovému a politicky motivovanému překreslování hranic volebních obvodů se ve volební geografii říká gerrymandering. Jde o strategickou manipulaci s hranicemi obvodů tak, aby byla zvýhodněna konkrétní politická strana, často na úkor opozice. Mezi dvě základní taktiky gerrymanderingu patří tzv. koncentrování (packing) a roztříštění (cracking), taktéž občas překládáno jako rozptýlení či rozdělení.

Prvá z uvedených strategií – koncentrování – spočívá v tom, že jsou voliči opozice záměrně soustředěni do několika málo obvodů, v nichž sice dosáhnou výrazného vítězství, avšak zároveň tím ztrácejí schopnost ovlivnit výsledky v okolních obvodech. Tímto způsobem dochází ke vzniku tzv. „ztraceného obvodu“ – tedy obvodu, do něhož je účelově „nahuštěno“ co nejvíce voličů konkurenční strany. Přestože v něm protikandidát nepochybně zvítězí, strana, která rozložení navrhla, může následně zvítězit ve větším počtu sousedních obvodů, a získat tak více mandátů, i když její celková celostátní podpora byla nižší. 

Druhou taktikou je roztříštění (cracking), při které se voliči opozice úmyslně „rozmělní“ mezi více obvodů, čímž se zmenšuje jejich šance na vítězství v kterémkoliv z nich. Tento postup umožňuje vládní straně maximalizovat počet obvodů, v nichž si udrží alespoň těsnou převahu, a tím dále systematicky oslabit volební vliv a potenciál opozičních voličů.

V případě překreslení hranic volebních obvodů Budapešti pro tyto volby se můžeme domnívat, že šlo především o využití první zmiňované taktiky, tj. koncentrování voličů opozice. Právě snížením počtu obvodů z 18 na 16 může vláda vedená Viktorem Orbánem docílit toho, že budou opoziční voliči – zejména podporovatelé strany Tisza – soustředěni do menšího počtu obvodů. V těch sice mohou vyhrát s výraznějším náskokem, ale v konečném důsledku přijdou oproti volbám v roce 2022 o dva mandáty, samozřejmě za předpokladu, že by dokázali zvítězit ve všech budapešťských obvodech.

S druhou uvedenou strategii, tedy cíleným roztříštěním voličů, jsme se mohli v praxi setkat již při rozsáhlých úpravách volebních obvodů v roce 2011. Tehdy původně homogenní městské obvody (zejména města jako Miskolc, Pécs, Segedín či Debrecín) s převahou levicově-liberálních voličů byly rozštěpeny a rozšířeny o příměstské části, kde tradičně převládá podpora konzervativních stran. Díky tomuto zásahu se opoziční voliči rozptýlili do většího počtu obvodů, což prakticky snížilo počet těch, v nichž by jejich koncentrovaná podpora představovala reálnou šanci na volební vítězství.

Téměř analogicky se situace opakuje i před volbami 2026, přičemž nejvíce se to dotklo měst Segedín v župě Csongrád-Csanád a Székesfehérvár ve Fejérské župě. V obou případech byly relativně soudržné městské celky – respektive to, co z nich ještě zbylo po překreslování hranic z roku 2011 – rozděleny mezi několik nově vymezených obvodů, čímž se zásadně narušila jejich dosavadní politická homogenita. V Segedínu se sice na první pohled jedná jen o přesun několika menších obcí, ve skutečnosti však tato úprava vytváří zcela novou konfiguraci, v níž se například výrazně provládní městečko Mórahalom či jiné okolní vesnice stávají protiváhou výrazně opozičního městského jádra. Fejérská župa nabízí velmi podobný obraz – části Székesfehérváru byly rozděleny a připojeny k širším příměstským obvodům, kde dlouhodobě převládá podpora konzervativních stran. Výsledkem je pozvolné „naředění“ městských hlasů v prostředí, které je pro opozici méně příznivé. Podobné trendy, ač v menším rozsahu a s nižší intenzitou, lze sledovat i u měst Debrecín (Hajdú-Biharská župa), Miskolc (Borsod-Abaúj-Zemplénská župa), Pécs (Baranská župa), Győr (Győr-Moson-Sopronská župa) či Nyíregyháza (Szabolcs-Szatmár-Beregská župa).

‍

Jak by vypadaly volební výsledky v obvodech s nově vymezenými hranicemi?

Pro názornou demonstraci dopadů praktik gerrymanderingu jsme využili model výsledků maďarských voleb do Evropského parlamentu z roku 2024 navržený Tamásem Kovalcsikem. S daty z evropských voleb operujeme právě proto, že představují nejnovější dostupné informace o výsledcích celostátního hlasování a zároveň i první skutečný test volební podpory strany Tisza. Každopádně, aby model lépe odpovídal politickému prostředí, které se podle aktuálních průzkumů vyvíjí směrem ke kompetitivnějšímu soupeření, rozšířili jsme volební výsledek Tiszy o hlasy ostatních opozičních subjektů (DK–MSZP–P, Momentum, MKKP, Jobbik, LMP, MMN). Tím jsme vyrovnali více než patnáctibodový náskok, který Fidesz dosáhl vůči Tisze v eurovolbách, a vytvořili scénář umožňující přesněji simulovat soutěživější povahu nadcházejících parlamentních voleb. 

V každém případě je však nezbytné upozornit i na limity takto zkonstruovaného modelu, který nebere v úvahu geografické faktory ovlivňující volební chování, jako je vliv místních kandidátů či lokálních kampaní, a zároveň implicitně předpokládá rovnoměrný přesun hlasů v rámci opozičního elektorátu. I přes tato omezení však model poskytuje analyticky dostatečně robustní základ pro posouzení dopadů změn hranic volebních obvodů, protože umožňuje zachytit rozdíly vyplývající výhradně z územního vymezení, nikoli ze změn v chování voličů.

Co se týče samotných výsledků simulace, ta ukazuje, že při takto upraveném rozložení hlasů by Fidesz i Tisza (+ opozice) dosáhli prakticky totožného poměru mandátů ve stávající i v nově navržené obvodní struktuře. Fidesz by vyhrál v 58 obvodech a Tisza ve 48, přestože celková podpora činí 44,3 % ku 46,4 % ve prospěch Tiszy. To znamená, že Tisza má sice o něco vyšší procentuální podporu, avšak rozložení hlasů po jednotlivých obvodech umožňuje Fideszi získat větší počet vítězství. 

‍

Nakonec sice překreslení hranic nemění celkový mandátový poměr v rámci většinové složky, ale významně mění geografické rozmístění i těsnost jednotlivých vítězství, což je patrné i na mapových vizualizacích níže. V některých obvodech žup Pest, Fejér a Csongrád-Csanád jsou výsledky nyní vyrovnanější, takže náskok Tiszy před Fideszem se výrazně ztenčuje. Naproti tomu tradičně silné obvody Fideszu, například v regionech Somogy či Tolna, zůstávají prakticky beze změn, a strana Viktora Orbána zde tak má téměř jisté vítězství.

‍

Malapportionment

Další dlouhodobou výzvou maďarského volebního systému, týkající se struktury volebních obvodů, je fenomén známý jako malapportionment. Ten nastává, když se počet voličů připadajících na jeden mandát v jednotlivých obvodech výrazně liší, a hlasy některých voličů tak mají větší váhu než hlasy jiných. Výsledkem je nerovnoměrné zastoupení a oslabení principu rovnosti volebního práva, který je základem demokratické legitimity volebního procesu. Tento problém není výlučný pouze pro Maďarsko, podobné disproporce lze dnes sledovat i u nás v České republice, například v rámci senátních obvodů.

V každém případě Maďarsko se s výraznými rozdíly mezi obvody potýkalo již dlouho před reformou. Například v roce 1990 měl největší jednomandátový obvod více než 2,25-násobek počtu voličů oproti obvodu nejméně početnému a do roku 2010 se tato disproporce ještě zvýšila na 2,77-násobek. Reforma z roku 2011 přinesla jen částečné zmírnění, ačkoli zákon nově stanovil, že počet voličů v jednotlivých obvodech se může od průměru odchýlit maximálně o 15 %. Pro srovnání je však taktéž třeba uvést, že mezinárodní standard pro tuto odchylku doporučovaný Benátskou komisí činí 10 %. 

V praxi se však v žádných maďarských volbách nepodařilo dodržet onu 15% odchylku.  Nejblíže tomuto limitu byly volby v roce 2014, kdy nejvíce podreprezentovaný obvod Pest 5 překračoval průměrnou velikost o 16,83 %, zatímco nejvíce nadreprezentovaný obvod Tolna 2 byl o -16,02 % menší než průměr. V následujících letech se však tyto rozdíly dále prohlubovaly a do roku 2022 vzrostla odchylka největšího obvodu (Pest 5) na 34,29 %, kdežto nejmenší obvod (Tolna 2) klesl na úroveň -20,30 %.

‍

Narůstající nerovnoměrnost zastoupení v obvodech se odráží i ve stoupající hodnotě indexu malapportionmentu. Tento index, navržený Davidem Samuelsem a Richardem Snyderem, je odvozen z Loosemore–Hanbyho indexu disproporcionality a vyjadřuje průměrnou absolutní odchylku mezi podílem mandátů přidělených obvodu a jeho podílem na celkové populaci. Čím vyšší je hodnota indexu, tím větší je disproporce a tím méně rovnoměrné zastoupení voličů obvody odráží. 

Vývoj tohoto indexu ukazuje, že až do voleb v roce 2022 se nerovnoměrnost systematicky zvyšovala, což odpovídá i rostoucím rozdílům v počtu voličů mezi obvody, jak ilustruje mapa výše. Překreslení hranic obvodů v roce 2024, tedy do nadcházejících voleb, proto může být do jisté míry vnímáno jako legitimní snaha o zmírnění těchto disproporcí, protože nové vymezení skutečně snižuje extrémní odchylky a vrací hodnoty indexu malapportionmentu přibližně na úroveň mezi lety 2018 a 2022.

‍*počet registrovaných voličů v centrálním seznamu k 20. 3. 2026
‍

Když se totiž podíváme na teritoriální rozložení malapportionmentu v nově vymezených obvodech, ukazuje se, že nejvíce znevýhodněné oblasti – tedy místa, kde je k dosažení stejného volebního výsledku zapotřebí výrazně více voličů – leží především v hlavním městě Budapešti a v jeho suburbánním prstenci přesahujícím do Pešťské župy. Podobně nepříznivé poměry pozorujeme také v Csongrád-Csanádu, Komárom-Esztergomu či v Hevesu. Za pozornost stojí i to, že po změně hranic připadá nejslabší zastoupení volebnímu obvodu Budapešť 12, jehož odchylka nově dosahuje 18,58 %.

Opačný obraz se rýsuje v župách Somogy a zejména Tolna, které dlouhodobě patří mezi pilíře podpory Fideszu, což zřejmě vysvětluje, proč jejich hranice zůstaly zcela beze změny. Obvod Tolna 2 přitom i po přeuspořádání zůstává nejvíce zvýhodněnou oblastí v celé zemi, přičemž se počet voličů zde odchýlil od průměru až o -22,45 %.

Tento vývoj naznačuje, že zásah do volební mapy nepředstavoval snahu o ucelené a rovnoměrné narovnání disproporcí. Spíše připomíná selektivní intervence, jejichž účelem bylo oslabit váhu hlasu hlavně tam, kde tradičně dominuje opozice, zatímco oblasti nakloněné vládnímu táboru zůstaly nedotčené. Celkový obraz tak působí spíše dojmem účelové manipulace než systematické reformy, jejímž cílem by byla rovnější reprezentace obyvatel (voličů) napříč zemí.

‍Pozn.: jedná se o údaje o počtu registrovaných voličů v centrálním seznamu k 20. 3. 2026
‍

-----

Zdroje:

Kovács, Z., & Vida, G. (2015). Geography of the new electoral system and changing voting patterns in Hungary. Acta Geobalcanica, 1(2), 55–64. https://doi.org/10.18509/AGB.2015.06

Kovalcsik, T. (2024). A Fidesznek kedvez, a Tiszának nem a keverés a választókerületeknél – térképen a változások. Telex. https://telex.hu/valasztasi-foldrajz/2024/11/19/uj-orszaggyulesi-valasztokerulet-terkep

Kovalcsik, T. (2024). Szoros eredménynél kezd el igazán a kormánypártoknak dolgozni az új választókerületi térkép. Telex. https://telex.hu/valasztasi-foldrajz/2024/11/21/uj-orszaggyulesi-valasztokeruletek-eredmenyek-hatas-terkep

Kovalcsik, T. (2024). Térképen, hogy miként változik meg Budapest választókerületi beosztása. Telex. https://telex.hu/belfold/2024/11/19/terkepen-budapest-valasztokeruletei-valtoznak

Maškarinec, P., & Charvat, J. (2023). On the way to limited competitiveness: Political consequences of the 2011 electoral reform in Hungary. Swiss Political Science Review, 29(1), 37–57. https://doi.org/10.1111/spsr.12535

Samuels, D., & Snyder, R. (2001). The value of a vote: Malapportionment in comparative perspective. British Journal of Political Science, 31(4), 651–671.

Tanács-Mandák, F., & Horváth, A. (2025). The “hacking” of a mixed electoral system: A case study of Hungary. Public Choice, 1–25. https://doi.org/10.1007/s11127-025-01296-z

Tománek, M. (2022). Maďarské parlamentní volby 2022: Přihrál Orbánovi vítězství volební systém, který si sám nastavil? Institut H21. https://www.ih21.org/aktuality/madarske-parlamentni-volby-2022-prihral-orbanovi-vitezstvi-volebni-system-ktery-si-sam-nastavil

‍