Poměrnost volebních výsledků ve sněmovních volbách 2025

S ohledem na mírnou disproporcionalitu výsledků v minulých volbách a požadavek Ústavního soudu na jejich celkové zpoměrnění nás zajímá, jak v letošních volbách obstála současná volební pravidla zavedená v roce 2021. Než však přejdeme k samotným výsledkům, je potřeba krátce vysvětlit, jak nahlížíme proporcionalitu a interpretujeme naše výpočty. Podrobnější popis a ospravedlnění využitých měření najdete v našem odborném článku.

Rozlišujeme dvě pojetí proporcionality. V prvním sledujeme rozdíly mezi podíly hlasů a mandátů jednotlivých stran. Základním ukazatelem je Loosemore-Hanbyho (L-H) index. Ten popisuje celkový rozdíl (v procentních bodech) mezi podílem udělených hlasů a podílem přidělených mandátů. Výsledkem je odklon od ideální proporcionality. Index se pohybuje na škále 0-100, kde 0 znamená dokonalou proporcionalitu. Tento index straní volebním systémům využívajícím volební kvóty.

Druhé pojetí proporcionality vychází z logiky dělitelových metod (nejvyšších průměrů). Měříme jej RR indexem, který znázorňuje celkový součet tzv. reálných zbytků napříč stranami (v procentních bodech). Vyjadřuje, jak vyrovnaná je cena mandátu napříč stranami, vztažena k nejvíce zvýhodněné straně. I tento index nabývá hodnot 0-100, kde 0 značí maximální proporcionalitu. V praxi má RR index tendenci být vstřícnější k volebním dělitelům, což je také důvod, proč jej dáváme k posouzení proti Loosemore-Hanbyho indexu.

‍

Celostátní proporcionalita výsledků

Opravdu vidíme, že celostátně by ve volbách v roce 2021 byla proporcionalita měřená RR indexem nižší při použití zrušených pravidel než při novém volebním systému. Jedná se však o ojedinělý případ. Ve všech ostatních volbách přináší nový volební systém stejně nebo více proporční výsledky. Obdobné platí pro hodnoty L-H indexu, které jsou ve většině případů při současných pravidlech stejné nebo nižší (proporčnější). Výjimkou je rok 2013, kde je však rozdíl zanedbatelný.

S výjimkou roku 2017 vycházejí při porovnání zrušených a současných pravidel hodnoty obou indexů podobně blízko. V průměru to znamená spíše mírné zlepšení proporcionality výsledků při využití nových pravidel oproti těm zrušeným. Je dobré mít na paměti, že výsledná proporcionalita je do velké míry ovlivněna počtem propadlých hlasů, jelikož se do výpočtů zahrnují i strany, které zůstaly mimo sněmovnu. Nejvyšších hodnot tak indexy shodně dosahují v letech 2010 a 2021, kdy propadlo 19 %, respektive 20 % hlasů. Vychýlení hodnoty RR indexu ve volbách v roce 2017 lze přičíst výrazné nadreprezentaci hnutí ANO, zatímco u většiny ostatních stran jejich zastoupení buď zhruba odpovídalo podílu jejich hlasů, nebo na mandátech výrazně zaostávaly.

‍

V letošních volbách by tak měly podíly hlasů stran a koalic více odpovídat jejich podílům na mandátech při stávajících volebních pravidlech než při použití již zrušeného D’Hondtova dělitele. Dobře je to vidět i na indexu deformace (podíl mandátů dělený podílem hlasů). Ten nám říká, zda je strana ve sněmovně nadreprezentovaná (>1) nebo podreprezentovaná (<1). 

Podíly mandátů jednotlivých subjektů letos poměrně věrně odrážejí podíly jejich hlasů. Nejvíce nadreprezentované jsou hnutí ANO a koalice SPOLU. Jejich zvýhodnění však není dramatické. Oproti tomu, kdyby stále platila D’Hondtova metoda v jednom skrutiniu, byli by Motoristé a Piráti výrazněji podreprezentováni. ANO by naopak s hodnotou indexu 1,22 bylo nadreprezentováno o 22 % oproti svému podílu hlasů, což by jeho zvýhodnění dále posílilo.

‍

Co se týče průměrného počtu hlasů na jeden mandát u jednotlivých stran, i zde se můžeme ještě názorněji podívat na to, jak současná pravidla v letošních volbách srovnala tuto “cenu mandátu” mezi stranami oproti pravidlům zrušeným. Nejdráže jeden mandát totiž vyšel Motoristy, kteří na něj potřebovali v průměru 29 277 hlasů, zatímco nejlevnější byl pro hnutí ANO, kterému na něj stačilo 24 256 hlasů. Oproti tomu kdyby ke změně volebních pravidel před čtyřmi lety nedošlo, cena mandátu by byla rozkolísanější. Nůžky mezi Motoristy a ANO by se v tomto smyslu ještě více rozevřely, jelikož by Motoristé na jeden mandát potřebovali 34 600 hlasů, zatímco ANO pouhých 23 101 hlasů.

‍

Proporcionalita výsledků uvnitř jednotlivých volebních obvodů

Viděno optikou Loosemore-Hanbyho a RR indexu, největších disproporcí jsme v letošních volbách svědky v Karlovarském a Libereckém kraji. To je dáno nejen velikostí těchto krajů, které se řadí mezi nejmenší. Do výsledku se totiž promítla i stávající pravidla, která dorozdělovávají mandáty v druhém skrutiniu. 

Rozdíly mezi podíly hlasů a mandátů u stran, které popisuje Loosemore-Hanbyho index, ukazují, že z hlediska proporcionality nejhůře vychází Karlovarský kraj. Naopak z hlediska opačného pojetí proporcionality RR index udává nejhorší hodnoty v Libereckém kraji. RR index totiž citlivěji reaguje na situaci, kdy v Libereckém kraji získalo hnutí STAN svůj poslední mandát ve druhém skrutiniu, přestože po prvním skrutiniu v tomto obvodu vykazovalo až pátý největší zbytek hlasů (16 199), jež nevedly k zisku mandátu, ze šesti stran. 

‍

Když se podíváme na to, jak je index deformace rozložen na úrovni jednotlivých volebních obvodů, ukazuje se poměrně jasný vzorec regionálních disproporcí. V případě hnutí ANO neexistuje jediný kraj, kde by bylo podreprezentováno, přičemž nejnižší skóre indexu dosahuje na Vysočině (1,01), kde má hnutí víceméně odpovídající reprezentaci z hlediska volebního výsledku. Relativně proporčně je zastoupeno také ve východních Čechách. Více nadreprezentováno je zejména v krajích na východě země, přičemž vůbec nejvyšších hodnot dosahuje v nejmenších volebních obvodech, konkrétně v Karlovarském kraji (1,76) a Libereckém kraji (1,45). To odráží i skutečnost, že 42,5 % hlasů v Karlovarském kraji mu přineslo 75 % mandátů (získali 3 ze 4), potažmo 34,4 % hlasů v Libereckém kraji odpovídalo polovině mandátů (3 ze 6).

Koalice SPOLU vykazuje z regionálního hlediska relativně vyrovnanou reprezentaci, přičemž vysloveně penalizovaná je pouze v Libereckém kraji, kde přišla o jeden mandát ve prospěch Starostů v důsledku druhého skrutinia. Nejvýraznější nadreprezentace je patrná v Karlovarském kraji, kde dosahuje hodnota indexu deformace 1,62. Týká se to však pouze jednoho získaného mandátu.

Hnutí STAN je podreprezentováno ve většině krajů. Nejmarkantněji je to vidět právě v Karlovarském kraji, kde nezískalo žádný mandát. Naopak nadreprezentováno je pouze v Jihomoravském kraji (1,30) a mírně také v kraji Středočeském (1,12) a Moravskoslezském (1,09). Nejvýraznější deformaci ve výsledcích však STAN zaznamenal v Libereckém kraji (2,04), kde došlo k reverzní situaci oproti SPOLU, jelikož právě STAN těžil z efektu druhého skrutinia.

Piráti jsou nadreprezentováni ve většině volebních obvodů, přičemž nejvýrazněji v Kraji Vysočina (1,28) a Moravskoslezském kraji (1,26). Naopak největší negativní deformaci zaznamenávají v krajích, kde nezískali žádné mandáty, tedy v Libereckém a Karlovarském.

Také SPD a Motoristé dosahují nejvyšších hodnot indexu deformace na Vysočině (1,24, respektive 1,34) a současně jsou nejvíce znevýhodněni v Libereckém a Karlovarském kraji, kde nezískali žádný mandát. Motoristé jsou navíc v Jihomoravském (0,68) a Moravskoslezském kraji (0,71) výrazně méně zastoupeni, než odpovídá jejich podílu hlasů.

Tento regionální rozměr indexu deformace tak potvrzuje, že velikost volebního obvodu zásadně ovlivňuje míru proporcionality, neboť menší kraje zpravidla generují vyšší hodnoty nadreprezentace pro silnější subjekty, zatímco menší strany zde často zůstávají podreprezentované.

‍

Proporcionalita zastoupení volebních obvodů ve sněmovně

Nakonec se podíváme na poměrnost zastoupení jednotlivých krajů ve sněmovně. Toto zastoupení (v mandátech) posuzujeme s ohledem na platné hlasy odevzdané v jednotlivých krajích. To totiž předpokládá volební zákon, který pomocí tzv. republikového mandátového čísla upravuje, kolik by mělo krajům připadnout mandátů na základě v nich odevzdaných platných hlasů. Problém je, že současná pravidla k tomuto výsledku nemusí nutně dojít.

To dokládá i graf, v němž počítáme proporcionalitu zastoupení krajů při aktuálních a zrušených pravidlech. Protože republikové mandátové číslo odpovídá Hareově kvótě, které L-H index straní, vychází při zrušených volebních pravidlech jeho proporcionalita téměř ideálně. Předchozí pravidla totiž nemohla počty mandátů, které již byly přidělené jednotlivým obvodům, dále ovlivnit. Naopak dnešní pravidla ve druhém skrutiniu tyto počty ovlivnit mohou.

Ačkoli RR index o ideální proporcionalitě nemluví, zrušená volební pravidla i v rámci tohoto měření ukazují, že byla schopna zajistit výrazně proporčnější zastoupení krajů než pravidla nová. 

‍

Letos jsme byli svědky toho, že Karlovarský kraj skončil jen se čtyřmi mandáty. Za stávajících pravidel se však nejedná o ojedinělý případ. Jak jsme ukázali jinde, čtyři mandáty by Karlovarskému kraji při použití dnešních pravidel připadly i v roce 2017 a v roce 2013 by to byly dokonce jen mandáty tři. V témže roce bychom byli svědky i šesti mandátů rozdělených v Libereckém kraji.

Disproporcionalitu zastoupení jednotlivých krajů ilustruje i poslední mapa, kde s pomocí indexu deformace můžeme vidět, že nejvíce letos volební systém poškodil zastoupení Libereckého (0,73) a Karlovarského (0,83) kraje ve sněmovně. Liberecký kraj dopadl nejhůře, protože přišel o dva mandáty oproti původnímu výpočtu. U Karlovarského kraje se slabá hodnota indexu projevuje hlavně kvůli jeho velikosti, protože i když přišel pouze o jeden mandát oproti ideálu (pěti mandátům), znamenalo to pro něj ztrátu 20 % mandátů, jež by vyplývaly z ideální proporcionality.

Oproti ideálu se počet mandátů odchyloval (± 1 mandát) i u dalších volebních krajů, které jsou však větší a efekty jsou tedy menší. V mapovém znázornění se tak projevují hlavně kraje o ideální velikosti 10–12 mandátů, kterým druhé skrutinium přineslo dodatečný mandát nad rámec jejich ideálního zastoupení (Plzeňský, Pardubický, Vysočina, Olomoucký a Zlínský kraj). 

‍