Článek
Volební metody

Maďarské parlamentní volby 2022: Přihrál Orbánovi vítězství volební systém, který si sám nastavil?

Publikováno dne:
6.4.2022

Maďarské parlamentní volby opět ovládla strana Fidesz – Maďarská občanská unie, v jejímž čele stojí stávající premiér Viktor Orbán. Ten dovedl stranu k již čtvrtému volebnímu vítězství v řadě, a to navzdory skutečnosti, že se tentokrát proti roky dominujícímu Fideszu postavila koalice sjednocených opozičních stran nazvaná Sjednocené Maďarsko. Ta se však skládala z poměrně nesourodých stran napříč politickým spektrem a voliči jí, zdá se, příliš neuvěřili. Nebo za jejím neúspěchem může být i něco jiného? Co motivovalo opoziční strany ke zformování této široce rozkročené koalice? A jak vlastně funguje maďarský volební systém, který mnozí odborníci označují za neobvykle komplikovaný?

Fidesz s Viktorem Orbánem v čele vládne v Maďarsku již od roku 2010. Parlamentní volby tehdy Fidesz ovládl naprosto drtivě, když získal 68 % mandátů, což znamenalo zároveň zisk pohodlné ústavní většiny nutné ke změně některých stěžejních zákonů. V roce 2012 si tak Fidesz prosadil změnu volebního systému. Před touto reformou zasedalo v maďarském jednokomorovém parlamentu celkem 386 poslanců, kteří byli voleni třemi způsoby. O původním maďarském volebním systému tedy mluvíme jako o smíšeném, někteří politologové dokonce v tomto kontextu mluví o supersmíšeném systému.(1,2) Největší část z nich (celkem 176 poslanců) byla podle starého systému volena v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým systémem, přičemž v prvním kole mohl získat mandát jen kandidát, který získal přes 50 % hlasů. Pokud se nikomu nepodařilo zvítězit v prvním kole, konalo se kolo druhé, kam postoupili všichni kandidáti, kteří získali alespoň 15 % hlasů, vždy však minimálně tři (a to i za předpokladu, že některý z nich na 15 % nedosáhl). Ve druhém kole poté stačilo získat prostou většinu hlasů.

Dalších 152 bylo voleno poměrným volebním systémem ve 20 volebních obvodech. Nárok na mandát takto získaly strany, které překonaly 5% uzavírací klauzuli. Nejsložitější součástí původního systému však bylo rozdělení zbylých 58 kompenzačních mandátů, do kterých se započítávaly ztracené hlasy jak z poměrné, tak z většinové části voleb.(3)

Volební reforma 2012. Ušil si Orbán volební systém na míru?

Brzy po volebním triumfu v roce 2010 začal Fidesz prosazovat některé zásadní změny fungování politického systému v Maďarsku. Na konci roku 2011 byla vypracována nová ústava, podle níž byl mimo jiné změněn oficiální název Maďarské republiky na Maďarsko. S pohodlnou ústavní většinou si Orbán také prosadil snížení počtu poslanců na 199 a změnu volebního systému. Některé drobné změny sice v roce 2013 zrušil maďarský Ústavní soud, nicméně většina součástí nového volebního systému vstoupila v platnost v roce 2012 a poprvé se promítla do parlamentních voleb roku 2014. Nově se například voleb mohou účastnit i Maďaři žijící trvale v zahraničí, avšak ti mohou hlasovat pouze pro konkrétní stranu a neúčastní se tak většinové složky systému, ve které se vybírají konkrétní kandidáti. Nový systém také myslí na národnostní menšiny, které mohou získat zastoupení v případě, že jejich kandidát dostane alespoň čtvrtinu hlasů průměrného počtu hlasů pro získání mandátu.

Po volební reformě si maďarský systém i nadále zachoval základní aspekty smíšeného volebního systému, avšak v o něco zjednodušenější formě. Klíčovým aspektem nového systému bylo posílení jeho většinové složky. Zatímco před reformou byl podíl mandátů rozdělených většinovou složkou volebního systému necelých 47 %, po reformě již většinová složka převažuje a rozděluje se v ní přes 53 % hlasů (106 z celkových 199 mandátů). Zároveň došlo ke změně dvoukolové volby na jednokolovou, a tím pádem byl původní systém absolutní většiny nahrazen systémem relativní většiny (také nazývaný systémem prvního v cíli). Volič disponuje dvěma hlasy – jedním pro konkrétního kandidáta, kterého vybírá ve většinové složce, a druhým pro stranu či koalici.

Zbylých 93 mandátů se vybírá složitým způsobem, ve kterém se započítávají hlasy pro stranu či koalici, hlasy občanů žijících trvale v zahraničí, hlasy nevítězných kandidátů a  hlasy vítězných kandidátů, které byly nadbytečné pro vítězství.(4)

Proč by však zrovna tento systém měl vyhovovat právě Fideszu a ne ostatním stranám? Stěžejní je, že Fidesz již více než dekádu dominuje maďarské politické scéně. Naopak opozice je velmi nesourodá a roztříštěná. A maďarský systém tak, jak je nastavený od roku 2012, obecně velmi nahrává velkým stranám a naopak menší strany oslabuje. Může za to hned několik faktorů. Přirozenou vlastností nově zavedeného jednokolového systému relativní většiny je, že podreprezentovává menší strany a favorizuje vítěze, lidově řečeno vítěz bere vše. Často kritizovaným nedostatkem tohoto systému tak bývá, že drtivá většina voličů nakonec nemá zastoupení a jejich hlasy tak vlastně propadnou. Jen si představme situaci, kdy kandiduje deset stran. Vítězi může v takové situaci teoreticky stačit získat lehce přes 10 % hlasů. Necelých 90 % voličů, kteří volili ostatní kandidáty má v takovém případě smůlu. Tento nedostatek se některé smíšené systémy snaží zmírnit kompenzačními mechanismy, díky kterým mohou část mandátů získat i strany, jejichž kandidáti neuspěli, aby bylo dosaženo vyšší míry proporcionality.(5)



Určitou formu tohoto mechanismu mají v Maďarsku také. Hlasy kandidátů, kteří neuspěli ve většinové složce voleb, se přičtou k hlasům pro strany. Ty by tedy měly na první pohled mít větší šance při získávání některých z 93 mandátů rozdělovaných v poměrné složce voleb. V maďarském případě má ovšem tento mechanismus důležité specifikum – kompenzuje totiž i vítězi. Hlasy vítězných kandidátů z většinové složky systému, které už kandidát k vítězství nepotřebuje a byly tedy “navíc”, se také přičtou k hlasům pro strany. Pokud tedy máme volební obvody, kde dominoval kandidát Fideszu s vysokým náskokem, pak se jeho hlasy, které už byly pro jeho vítězství nadbytečné, přičtou k hlasům pro stranu v poměrné části voleb.(6)

Nejen díky tomuto mechanismu si Fidesz drží dlouhodobě dvoutřetinovou ústavní většinu, ačkoliv jeho procentuální zisky se v minulých letech pohybovaly i jen okolo 45 % hlasů.(7) Také v letošních volbách Fidesz dosáhl v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou ústavní většiny, když Orbánova koalice získala 135 křesel. Což je dokonce o dva mandáty více než v minulých volbách. Fidesz si tak stabilně drží velmi silnou podporu voličů a na maďarské politické scéně v současnosti nemá dostatečně silnou konkurenci. Letos byla pokusem o vytvoření takové konkurenční síly sjednocená opoziční koalice Sjednocené Maďarsko, které se však podařilo získat pouhých 35 % hlasů oproti zhruba 54 %, na která dosáhla Orbánova koalice. Na křesla v Országgyűlésu (maďarském parlamentu) pak kromě těchto dvou koalic letos dosáhlo ještě euroskeptické radikálně pravicové hnutí Naše vlast se ziskem 6,4 % hlasů.

Ve svém stávajícím nastavení tak volební systém Fideszu bezpochyby vyhovuje. Dokud vládnoucí strana významně neoslabí a na maďarské politické scéně jí nepřeroste dostatečně silný konkurent, bude i nadále těžit z nastavení favorizujícího velké strany a dalších výhod systému, který si Orbán sám v roce 2012 prosadil. Pokud se podíváme na historické zisky mandátů, pak největšího úspěchu dosáhl Fidesz ve volbách v roce 2010, tedy ještě za starého volebního systému. Tehdy Fidesz (v koalici s Křesťanskými demokraty) získal zhruba 53 % hlasů, které mu zajistily celkem 68 % mandátů v Országgyűlésu. Výhody nového systému se však projevily už u voleb v roce 2014, kdy Fidesz co do počtu získaných hlasů významně oslabil. Výsledek prvních voleb po reformě však ukázal, že je nový systém skutečně nastavený ve prospěch Fideszu. Tehdy Orbánova koalice dosáhla pouze na necelých 44,5 % hlasů, které však stále stačily k zisku 66 % mandátů. V letošních volbách Fidesz dosáhl na 54 % hlasů, což mu přineslo necelých 68 % mandátů. To jsou sice velmi podobná čísla, jakých koalice dosáhla v roce 2010 před volební reformou, neznamená to ale, že se systém nezměnil. Podobný výsledek Fideszu ve starém a novém systému zapříčinilo sjednocení opozice. Zatímco v roce 2010 dosáhla druhá nejsilnější strana na pouhých 19 procent, letos opoziční blok získal 35 procent hlasů. Kdyby se opozice nesjednotila, vládnoucímu uskupení by náleželo v poměrné části systému mnohem více hlasů převedených z většinové složky jako nevyužité.

Nejvíce problematický bod volební reformy z roku 2012 nicméně tkví v něčem jiném. Vedle změny z dvoukolového systému na jednokolový doplněný o velmi neobvyklý kompenzační mechanismus, který kompenzuje také vítězi, s sebou reforma přinesla ještě minimálně jeden nový rozměr. Ten je na první mnohem nenápadnější avšak o poznání záludnější. Redukce poslaneckých křesel rozdělovaných ve většinové složce z původních 176 na pouhých 106 s sebou totiž přinesla nutnost změnit velikost volebních obvodů. A s tím spojenou potřebu překreslit jejich hranice. Pokud však toto přepsání dosavadních hranic volebních obvodů proběhne účelově a s cílem zvýhodnit šance kandidátů specifické strany, pak jde o takzvaný gerrymandering –⁠ učelovou manipulaci, která narušuje základní demokratické principy. A podle mnohých expertů se právě to stalo v roce 2012 v Maďarsku.(8)

V praxi tato manipulace s obvody nabyla několika podob. Některé obvody, které bývaly tradičně baštou levicových stran, byly neúměrně zvětšeny, čímž větší množství voličů (kteří by pravděpodobně hlasovali pro opozici) vybírá kandidáta v menším počtu koncentrovaných obvodů, a může tak zvolit celkově menší počet svých zástupců. Tím dochází k tomu, že volební obvody v tradičně spíše levicových oblastech mají nyní v průměru o 5 až 6 tisíc voličů více, než je tomu v případě obvodů, v nichž voliči tradičně inklinovali spíše k podpoře Fidesz. Vznikla tím nevyváženost hlasů voličů v různých jednomandátových obvodech, v jejímž důsledku potřebují kandidáti Fidesz ke zvolení často nižší počet hlasů. Jiné obvody, které tradičně získávala maďarská levice, byly účelově a nepřirozeně propojeny s obvody, kde naopak Fidesz dominoval, čím došlo k vyvážení sil ve prospěch Orbána i v tradičně opozičních obvodech. Také u některých velkých měst, kde šance na vítězství bývaly vyrovnané, či dokonce favorizovaly protivníky maďarského premiéra, došlo ke změnám. Často byly k městským volebním obvodů přičleny části předměstí, která více inklinovala k Fideszu.(9)

Neúspěch Sjednoceného Maďarska. Co vedlo nesourodé strany ke spojení?

Podle Duvergerových zákonů víme, že politický systém, v němž je aplikována jednokolová většinová volba, má tendenci tíhnout k systému dvou stran. Jak ukazuje naše srovnání většinových volebních metod, systém relativní většiny favorizuje dva největší subjekty. Ačkoliv je maďarský volební systém smíšený, Orbánova volební reforma významně posílila jeho většinovou složku, a to jak zvýšením počtu křesel obsazovaných ve většinové části voleb, tak i zmíněným kompenzačním mechanismem. Kombinace těchto faktorů tedy může být dostatečnou motivací pro opoziční strany vytvářet co nejsilnější volební koalice, aby minimalizovaly postih volebního systému, který dopadá na malé strany. Spojení opozičních stran do koalice Sjednocené Maďarsko se tak jeví jako naprosto správný krok. Problémem v tomto případě ale byla pravděpodobně příliš široká rozkročenost této koalice. Jeví se jako pravděpodobné, že pro mnoho voličů koalice, ve které spolu kandiduje maďarská zelená strana Dialog pro Maďarsko, Demokratická koalice odštěpená z Maďarské socialistické strany a Jobbik, který prošel určitou vnitřní obrodou, avšak v minulosti zastával radikálně-pravicové nacionalistické pozice, jednoduše nebyla pro mnoho maďarských voličů důvěryhodnou alternativou vládní koalice.

Maďarsko tak čeká další čtyřleté období pod vládou Fideszu a pravděpodobně také jeho předsedy Viktora Orbána s pohodlnou ústavní většinou. Trvající dominanci Fideszu navíc stvrzuje také nedávná prezidentská volba, v níž uspěla Katalin Nováková, která se v březnu stala první a zároveň nejmladší prezidentkou v historii Maďarska. Prezidentská volba v Maďarsku je nepřímá a pro Fidesz tedy nebylo problémem prosadit do úřadu hlavy státu právě svoji kandidátku. Pravděpodobně nás tedy také čeká další období vzájemné kritiky mezi Viktorem Orbánem a mezinárodními organizacemi v čele s OBSE a Evropskou komisí. Ta, stejně jako někteří experti často obviňují maďarského premiéra ze snah posunout Maďarsko směrem k neliberální demokracii. OBSE v souvislosti s maďarskými volbami také často poukazuje na nevyvážený přístup opozičních stran do státních médií či neprůhledné zákony o financování politických stran. V tiskové zprávě k letošním volbám OBSE kritizuje nerovné podmínky především před hlasováním. Zde poukazuje především na stírání rozdílů mezi vládnoucí stranou a státem, na nerovný přístup do médií a na osobní útoky ze strany kandidátů vládnoucí koalice. Hlouběji se této problematice věnuje náš výzkumník Ivan Jarabinský ve své disertační práci. Samotný proces hlasování však letos podle OBSE proběhl legitimně a profesionálně. O zdraví maďarské demokracie ovšem nadále panují pochybnosti a je pravděpodobné, že v dalším období, kdy vládní koalice drží ústavní většinu, tyto pochybnosti nevymizí. Co se týče volebního systému, tak ten rozhodně v současném nastavení vládnímu Fideszu vyhovuje a je otázkou, kdy a zda vůbec se v takovémto nastavení volební soutěže opozici podaří vládnoucí koalici porazit.

Zdroje:

(1) CHYTILEK R. 2009: Volební systémy. Praha: Portál, ISBN 978-80-7367-548-6.
(2) MASSICOTTE L. & BLAIS A. 1999. Mixed electoral systems: a conceptual and empirical survey, Electoral Studies, vol. 18, no. 3: 341 - 366.
(3) MLEJNEK, Josef (2009). Brzda, plyn, nebo deformátor? Maďarský smíšený volební systém a jeho dvacetileté působení na tvar maďarské politiky. Acta Politologica, Vol. 1, No. 1, s. 1-28. ISSN 1803-8220.
(4) ČESKÁ, Tereza. VYBRANÁ TÉMATA 3/2014: Maďarsko a parlamentní volby 2014 [online]. Parlamentní institut, 2014(03/2014), 3. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/ppi.sqw?d=3
(5) CHYTILEK R. 2009: Volební systémy. Praha: Portál, ISBN 978-80-7367-548-6.
(6) CHARVAT, Jakub (2018). Volební reforma jako pilíř nového mocenského systému: Případová studie volebního inženýrství Viktora Orbána.
(7) DIFFORD, Dylan. How do elections work in Hungary? Dostupné zhttps://www.electoral-reform.org.uk/how-do-elections-work-in-hungary/
(8) CHARVAT, Jakub (2018). Volební reforma jako pilíř nového mocenského systému: Případová studie volebního inženýrství Viktora Orbána.
(9) tamtéž

Michal Tománek

Idea maker a copywriter
michal.tomanek@ih21.org
Zobrazit profil

Další aktuality

Naše nejnovější texty nebo videa
Ostatní
Představujeme vám náš nový vizuální styl!
Za posledních 6 let jsme ušli dlouhou cestu, na které jsme uskutečnili úspěšné projekty jako Prezident 21, které pomohl
Přečíst článek ...
Demokracie a svoboda
Bez svobody slova nebude: Demokracie
Tento návod samozřejmě nikde napsaný není, ale dějiny nám říkají, že by nebyl zas tak od věci. Byl použitý nacisty ...
Přečíst článek ...
Demokracie a svoboda
Bez svobody slova nebude: Tolerance
Žijeme v tolerantní společnosti? Jste tolerantní? A co to vůbec znamená? Spisovatel G.K. Chesterton napsal, že ...
Přečíst článek ...