Eurovize 2026: Proč má soutěž nová hlasovací pravidla?

Jak Eurovize vybírá vítěze

Eurovize používá poziční hlasovací systém, který se podobá zkrácenému Bordovu hlasování. V každé zúčastněné zemi hlasují paralelně dva elektoráty: odborná národní porota složená z hudebních profesionálů a veřejnost, která hlasuje prostřednictvím placených SMS, telefonického a online hlasování.

Porota i veřejnost v každé zemi přidělují body deseti nejlépe hodnoceným zahraničním vystoupením. Vítěz daného hlasování získá 12 bodů, druhý 10, třetí 8 a další místa postupně 7 až 1 bod. Ostatní nezískají nic. Právě rovnováha mezi porotami a veřejností v poměru 50:50 je jádrem celého systému. Poroty mají ocenit hudební kvalitu, zatímco hlasování veřejnosti zachycuje divácké nadšení.

Protože se body nepřidělují podle procentuálního podílu hlasů, ale podle pořadí v jednotlivých zemích, systém zvýhodňuje širokou podporu napříč státy. Skladba, která v mnoha zemích skončí čtvrtá nebo pátá, tak může porazit píseň, která v jedné zemi zvítězí drtivým rozdílem, ale jinde příliš neboduje.

Co se stalo v roce 2025

Ve finále ročníku 2025 v Basileji skončila izraelská píseň první v hlasování veřejnosti a celkově druhá, přestože u porot se umístila výrazně níže. Zvláštní pozornost vzbudilo to, že Izrael vyhrál divácké hlasování s mimořádně vysokým a neobvyklým náskokem, a to i v zemích, kde je veřejná podpora Izraele obecně spíše nízká. Okamžitě se proto objevily pochybnosti o integritě hlasování, a to jak po technické stránce, tak z hlediska ducha celé soutěže.

Divácké hlasování, z něhož se následně rozdělují body řazením, se sčítá jako kumulativní hlasování. V roce 2025 mohl každý hlasující odevzdat až 20 hlasů jednomu nebo více soutěžícím. Izraelská vláda proto koordinovala rozsáhlou propagační kampaň. Ta zahrnovala nákupy reklamy ze strany úřadu premiéra (hasbara – forma kulturní diplomacie Izraele), zapojení izraelských diplomatů i grafiky na sociálních sítích, které sdílel sám Benjamin Netanjahu a které vyzývaly lidi, aby pro Izrael „hlasovali dvacetkrát“.

Tato strategie se výrazně lišila od běžného chování eurovizních diváků. Ti obvykle hlasují jen párkrát a své hlasy spíše rozdělují mezi více zemí. Právě proto měla koordinovaná kampaň šanci uspět.

Například ve Španělsku Izrael vyhrál divácké hlasování se 47 570 hlasy. Při strategii dvaceti hlasů na jednoho člověka by však teoreticky stačilo pouhých 482 vysoce motivovaných hlasujících, aby překonali Ukrajinu, která skončila druhá s 9 620 hlasy. Když se v hlasovacím systému pracuje s tak vysokým počtem kumulativních hlasů, stačí překvapivě malá mobilizovaná skupina k tomu, aby dané zemi zajistila 12 bodů. Podobný vzorec se objevil i v dalších zemích, kde průzkumy ukazovaly silně negativní postoje k izraelské vládě, a přesto tam Izrael v diváckém hlasování zvítězil.

Rok 2025 se tak stal učebnicovým příkladem toho, jak může soustředěný a dobře financovaný blok překonat rozptýlené veřejné mínění. Izrael nakonec porazila rakouská píseň – nikoli proto, že by skončila druhá u veřejnosti, ale díky silné shodě mezi porotami. Bez zásahu a s očekáváním, že Izrael svou strategii zopakuje, bylo zřejmé, že ročník 2026 znovu prověří odolnost celého systému. Otázka zněla: dokáže některá skladba získat dostatečně širokou podporu napříč porotami i veřejností, aby převážila nejkoncentrovanější a zvenčí podporovaný hlasovací blok?

Co EBU změnila

Reforma hlasovacího systému má čtyři hlavní části.

Hlasovací limit se snížil na polovinu. Maximální počet hlasů klesl z 20 na 10. Kampaň by tak musela oslovit zhruba dvakrát více lidí, pokud chce dosáhnout stejného počtu hlasů jako dříve. Podstatné ale je, že nejde o limit na osobu, nýbrž stále o limit na platební metodu. Zároveň se nemění kumulativní povaha hlasování: diváci mohou i nadále poslat všech 10 hlasů jediné zemi.

Poroty se vracejí do semifinále. Odborné poroty, které byly ze semifinále odstraněny v roce 2023, se znovu zapojí už před finále. Má se tak obnovit poměr 50 : 50 mezi porotami a veřejností i v této fázi soutěže. Je to důležité proto, že semifinále rozhoduje o většině zemí, které se dostanou do finálového večera. Čistě divácké hlasování v semifinále pomáhalo posouvat dál populárnější skladby. Na jedné straně to mohlo ve finále vést k většímu tříštění hlasů veřejnosti, a tím snížit hranici, kterou musela překonat jedna koordinovaná země. Na druhé straně mohlo čistě divácké semifinále vyřadit skladby, které by později měly silnou podporu porot, a tím ve finále přispět k širšímu konsenzu napříč porotami. 

Vznikají nová pravidla pro propagaci. Hlasovací instrukce a kodex chování nově výslovně „odrazují od nepřiměřených propagačních kampaní, zejména pokud je provádějí nebo podporují třetí strany, včetně vlád nebo vládních agentur“. Vysílatelé ani umělci se do takových kampaní nesmějí zapojovat ani jim pomáhat. Za porušení pravidel mohou následovat sankce.

EBU posiluje technickou detekci. Unie rozšiřuje spolupráci s analytiky hlasování, aby dokázala lépe odhalovat koordinované a podvodné hlasovací vzorce.

Co to může znamenat pro Vídeň 2026

Nová pravidla je vhodné chápat jako dílčí opravu strukturálního problému, kterému se EBU zatím nechce postavit přímo. Snížení hlasovacího limitu sice zvyšuje náklady mobilizační kampaně, ale samo o sobě ji neznemožňuje. Dobře financované úsilí může stále oslovit několik tisíc motivovaných podporovatelů – dost na to, aby ovlivnilo divácké hlasování v řadě zemí. Návrat porot do semifinále omezuje vliv veřejné mobilizace už v dřívější fázi soutěže a zajišťuje, že finalisté budou alespoň částečně filtrováni i podle hudebních kvalit. Nová pravidla propagace zároveň zavádějí hranici, která dříve v pravidlech jasně popsána nebyla. Jejich skutečný dopad však bude záviset na tom, zda bude EBU ochotna sankcionovat členské vysílatele. V minulosti byla její ochota k takovým krokům spíše omezená.

Co reformy naopak nepřinášejí? EBU nebude zveřejňovat celkové počty hlasů, nezavádí nezávislé audity minulých ročníků a nemění ani platební model hlasování, který některé analýzy označují za jednu z hlavních příčin zranitelnosti systému.

Vídeň tak nebude jen testem nových pravidel, ale celého hlasovacího systému. Národní vysílatelé pěti zemí – Islandu, Irska, Nizozemska, Španělska a Slovinska – soutěž bojkotují na protest proti pokračující účasti Izraele. Podle dostupných zpráv se delegace některých dalších zemí zároveň pokoušejí mobilizovat vlastní diaspory a napodobit izraelskou strategii. Teprve se ukáže, zda tato údajně apolitická soutěž dokáže ustát tlak politických sil i koordinovaných hlasovacích strategií a vyjít z něj víceméně nepoškozená.

‍

Zdroje:

European Broadcasting Union. 2025. “EBU Announces Changes to Eurovision Song Contest Voting Rules to Strengthen Trust and Transparency.” Press Release. November 21. https://www.ebu.ch/news/2025/11/ebu-announces-changes-to-eurovision-song-contest-voting-rules-to-strengthen-trust-and-transparency.

Marshall, Alex, and Mara Hvistendahl. 2026. “How to Win Eurovision With Just a Few Hundred Voters.” World. The New York Times, May 11. https://www.nytimes.com/2026/05/11/world/europe/eurovision-israel-votes.html.

Rosney, Daniel. 2026. “Why Eurovision’s Fallout over Israel May Change the Competition Forever.” BBC News, May 10. https://www.bbc.com/news/articles/cgkpgm6vk48o.

Stockemer, Daniel, André Blais, Filip Kostelka, and Chris Chhim. “Voting in the Eurovision Song Contest.” Politics 38, no. 4 (November 2018): 428–42. https://doi.org/10.1177/0263395717737887.

‍