Demokracie a svoboda
09.10.2026
Přečíst článek ...
V pátek 25. září 2026 se v pražském Klášteře minoritů konal už sedmý ročník mezinárodního symposia Demokracie v 21. století. Letošní podtitul zněl Ustoupí, nebo obstojí? a celý den jsme se ptali, jak demokracie a svoboda projevu odolávají tlakům, které často přicházejí zevnitř samotných demokracií. Všem, kdo přišli, poslouchali a zapojili se do diskuze při přednáškách nebo během přestávek na chodbách a dvoře, patří velké díky jménem celého Institutu H21.
Program měl jasnou dramaturgii. Dopoledne patřilo svobodě projevu a tomu, jak ji státy omezují přímo i oklikou přes platformy. Odpoledne jsme se posunuli k otázkám pod povrchem: jak víme, co víme, kdo ve společnosti skutečně formuje názory a proč tolik lidí přestává demokracii věřit. Den uzavřel pohled do Maďarska, kde se letos podařil demokratický průlom.
Všem řečníkům děkujeme za skvělá vystoupení. Přinášíme to nejzajímavější z nich.
Joan Barata otevřel dopoledne přednáškou o tom, jak státy omezují svobodu projevu oklikou. Místo přímých zákazů dnes často využívají soukromé platformy jako „úzká hrdla“ veřejné debaty. Nástroji této privatizované cenzury jsou podle něj mechanismy hlášení obsahu, důvěryhodní oznamovatelé, povinnosti týkající se systémových rizik i neformální nátlak politiků na platformy, pro který má angličtina výstižné slovo jawboning. Jeho kritika mířila na EU i na USA a skončila výzvou k novému ústavnímu přístupu ke správě projevu na platformách.
Dietrich Murswiek na Baratu navázal ostřeji a konkrétně. Akt o digitálních službách (DSA) podle něj pod záminkou boje s dezinformacemi svobodu projevu podkopává. EU tlačí platformy, aby „dobrovolně“ odstraňovaly i zákonné názory, které by sama zakázat nesměla. Neurčité pojmy, přednostní vyřizování hlášení důvěryhodných oznamovatelů a pokuty až do 6 % celosvětového obratu podle něj vedou k nadměrnému mazání. Tezi doložil případem uživatele LinkedInu, kterému platforma smazala příspěvky kvůli rozporu se stanoviskem WHO a za kterého Murswiek podal ústavní stížnost. V liberální demokracii podle něj nesmí existovat „ministerstvo pravdy“.
Nadine Strossen, dlouholetá prezidentka ACLU a drahá přítelkyně našeho institutu, se do Prahy vrátila po třech letech. V rozhovoru s Adamem Růžičkou hájila tezi, že cenzura nenávistných myšlenek je v lepším případě neúčinná a v horším kontraproduktivní. Připomněla Výmarskou republiku, kde nacisté soudní procesy za nenávistné projevy využívali jako propagandistickou tribunu a stylizovali se do role mučedníků. Stát smí podle ní zakázat jen projev, který v konkrétním kontextu bezprostředně hrozí vážnou škodou, nikdy ne názor jako takový.
Dělicí čára podle Strossen nevede mezi Amerikou a Evropou, ale mezi lidmi, kteří kladou důkazní břemeno na stát, a těmi, kdo státu důvěřují. Právní ochrana přitom nestačí, svoboda projevu potřebuje i živou kulturu, která ji nese. Kritizovala také útoky Trumpovy administrativy na univerzity a advokátní kanceláře.
Po obědě se debata obrátila k otázce, která leží pod všemi ostatními: jak víme, co víme? Karel Janeček a Dalibor Vavruška tvrdili, že vědecká „úzká racionalita“ je cenný nástroj a společný jazyk, ale nevysvětlí všechno. Vavruška to doložil problémem pozorovatele, emergencí a kvantovou náhodností. Karel Janeček poodhalil projekt AIM271 a matematickou strukturu kolem čísel 12, 21, 37 a 73, kterou podle něj nelze vysvětlit náhodou. Odvozuje z ní, že existence má hlubší smysl a že lidé, kteří se myšlence otevřou, mohou být odvážnější a autentičtější. Projekt AIM271 má být veřejně představen 27. ledna 2027.
Hrishikesh Joshi z University of Arizona přišel s tezí, kterou sám nazval provokativní a možná radikální. Demokratická legitimita podle něj nezávisí jen na volební urně, ale i na tom, odkud lidé berou informace a jak široké je Overtonovo okno. Univerzity formují celou elitu, od novinářů po soudce, a jejich vliv je skrytý a demokraticky neodpovědný. Pokud jsou navíc společenské a humanitní obory názorově homogenní, oslabují demokratickou legitimitu i vlastní nárok hledat pravdu. Řešením je podle Joshiho větší diverzita perspektiv v akademii a demokratická odpovědnost. Přednáška vychází z jeho článku Democracy and the Academy, který letos vyšel v časopise Philosophy & Public Affairs.
Yuli Tamir, bývalá izraelská ministryně školství a autorka knih Liberal Nationalism a Why Nationalism, se místo ohlášené přednášky rozhodla propojit témata celého dne a nastavit jim zrcadlo. Symposium podle ní mluvilo hlavně o tom, co trápí elity, a míjelo lidi, kteří stojí za vlnou demokratického úpadku. Ti netrpí tím, že by nesměli mluvit, ale tím, že je nikdo neposlouchá a že nemají vliv na vlastní život. Nároky populistů proto podle ní nejsou o svobodě, ale o moci.
Heslo „moc lidu“ by podle Tamir mělo patřit demokratickému středu, ne populistům. Demokracii nespraví změna volebního systému sama o sobě ani zásahy shora. Je potřeba lidem naslouchat, nepovažovat je za hloupé a vrátit jim demokracii.
Řada z vás se nás ptala i na její připravený text What Can Democracy Learn from Nationalism?, který nakonec nezazněl. Tamir v něm tvrdí, že se demokracie nehroutí kvůli nacionalismu, ale kvůli vlastním slabinám, a jako hlavní příklad volí Československo.
Text původně zamýšlené přednášky se svolením autorky zveřejňujeme ZDE
Den uzavřel maďarský politolog Daniel Hegedüs, který léta pomáhal prosadit plnohodnotné volební pozorovatelské mise OBSE/ODIHR do Maďarska. Iliberální demokracie je podle něj jen přechodnou fází autokratizace: kdo odstraní brzdy a protiváhy, brzy poškodí i samotné volby. Maďarsko od roku 2010 nemělo férové volby, opozice soutěžila proti státním penězům, ovládnutým médiím i billboardům. Letošní průlom umožnila kombinace selhání Orbánova režimu, nové opoziční strany Tisza a masivního pozorování voleb desítkami tisíc dobrovolníků. Kdyby rozdíl nebyl drtivý, mohlo podle Hegedüse jít o první ukradené volby v Evropské unii.
Symposium Demokracie v 21. století je pro nás víc než řada přednášek. Je to jeden z mála prostorů, kde se potkávají lidé, kteří by se jinak minuli: lidé z nejrůznějších částí politického spektra, vědci s novináři a politiky, zástupci nevládních organizací, mladí studenti se seniorními akademiky. Letošní ročník to znovu potvrdil v sále i na chodbách.
Bylo to vidět i na samotném programu. Během jednoho dne zazněla razantní kritika DSA i obhajoba americké tradice svobody projevu, ale také námitka Yuli Tamir, že svoboda projevu nestačí, když lidé nejsou slyšet. Že si řečníci navzájem oponovali a na sebe kriticky navazovali, bereme jako důkaz, že to funguje. Propichovat společenské bubliny je přesně to, oč nám jde, a máme z toho velkou radost.
Před obědem jsme společně s Nadine Strossen pokřtili český překlad knihy Válka proti slovům: 10 argumentů proti svobodě projevu – a proč neobstojí, kterou napsala s Gregem Lukianoffem. Kniha prochází deset nejčastějších argumentů pro omezování projevu, od „slova jsou násilí“ po odkaz na Výmarskou republiku, a ke každému přináší odpověď obou autorů. Předmluvu napsal Jacob Mchangama, knihu přeložil Petr Ráliš a vydal ji Institut H21. Strossen knihu za smíchu sálu pokřtila šampaňským a poděkovala za překlad. Knihu si můžete koupit na Kosmasu.
O symposiu a jeho hostech psala i média. Pokud se chcete do témat ponořit hlouběji, doporučujeme:
Velké díky patří Klášteru minoritů, který nám poskytl krásné a důstojné prostory. A samozřejmě Karlu Janečkovi, bez jehož podpory by se akce takového rozsahu nemohla uskutečnit.
Pokud jste nemohli přijít nebo si chcete některou přednášku pustit znovu, nebudete muset čekat dlouho. Usilovně pracujeme na zpracování videozáznamů, které postupně zveřejníme na našem kanálu YouTube. Ještě jednou děkujeme za účast a těšíme se na shledanou na příštím ročníku.
Zabýváme se výzkumem volebních systémů, implementací D21 – Janečkovy metody a otázkami demokracie.
O nás
Copyright © 2022 Institute H21 z.ú. - Všechna práva vyhrazena.
Design a webové stránky vytvořil Pavel Švejda