Válka proti slovům: Výmarská republika soudila Goebbelse za nenávistné projevy. Hitlera to nezastavilo

Publikováno dne:

7.10.2026

Slova jsou násilí. Nenávistné projevy nejsou svoboda projevu. Dezinformace je třeba vymýtit. Svoboda projevu je pravicová věc. Kdo by tyto věty dnes neslyšel? Okřídlenou se stala i věta, že „nelze křičet ‚hoří!‘ v přeplněném divadle“. Kniha Válka proti slovům: 10 argumentů proti svobodě projevu — a proč neobstojí (v orig. The War On Words: 10 Arguments Against Free Speech — And Why They Fail), která právě vyšla česky pod hlavičkou vydavatelství Institut H21, je bere jednu po druhé a ukazuje, že většina z nich je starší, než si myslíme — a že v praxi často fungují jinak, než slibují. Napsali ji prezident americké Nadace pro individuální práva a svobodu projevu (FIRE) Greg Lukianoff a bývalá prezidentka Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU) Nadine Strossenová, která knihu osobně pokřtila 25. září v pražském Klášteře minoritů.

Lukianoff i Strossenová se s těmito argumenty setkávají po celou kariéru — od akademiků, politiků a aktivistů i od publika na svých veřejných vystoupeních. Na každý z nich odpovídají oba autoři zvlášť a z vlastní perspektivy, takže čtenář dostává vždy dvě odpovědi. Kniha vznikla ze série textů, kterou začali v roce 2021 publikovat na blogu FIRE.

Pomohly by přísnější zákony zastavit nacisty? Výmarská republika měla zákony proti nenávistným projevům a přední nacisté včetně Josepha Goebbelse a Julia Streichera za ně byli skutečně odsouzeni k trestům odnětí svobody. Streicherův antisemitský list Der Stürmer byl mezi lety 1923 a 1933 zabaven nebo jeho redaktoři postaveni před soud šestatřicetkrát — a čím více obvinění Streicher čelil, tím větší obdiv u svých příznivců získával, protože soudy se mu stávaly platformou. Autoři přitom netvrdí, že slova nemohou zabíjet: vysílání rwandského rozhlasu RTLM, které během genocidy uvádělo jména a úkryty konkrétních Tutsiů, by bylo trestné i podle standardů prvního dodatku americké ústavy.

Kdo rozhodne, co je dezinformace? Hypotézu, že covid unikl z laboratoře ve Wu-chanu, na počátku pandemie vládní představitelé, experti i novináři odsuzovali jako konspirační teorii a tradiční média i sociální sítě ji potlačovaly. Dnes je podle autorů přijímanou teorií. I proto je podle nich svobodná debata méně nedokonalým nástrojem hledání pravdy než cenzura.

Je svoboda projevu pravicová? Eleanor Holmes Nortonová, dlouholetá zástupkyně District of Columbia v Kongresu USA, začínala v 60. letech jako právnička ACLU a úspěšně hájila svobodu projevu segregačního guvernéra George Wallace i vůdce Ku-klux-klanu Clarence Brandenburga. Tyto případy si podle svých slov užívala, protože věděla, že hlavními uživateli svobody projevu jsou levice a aktivisté za občanská práva. Jižanští úředníci tehdy proti aktivistům i médiím, která o nich informovala, systematicky podávali žaloby pro pomluvu kvůli i triviálním nepřesnostem — až do rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1964.

A to slavné divadlo? Věta o křičení ‚hoří!‘ pochází z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1919, jehož autorem byl soudce Oliver Wendell Holmes. Strossenová ukazuje, že běžně citovaná verze je zkreslenou parafrází a že to, co Holmes skutečně řekl, je dodnes rozumným základem pro ochranu i trestání projevu.

Autor předmluvy Jacob Mchangama, zakladatel organizace The Future of Free Speech, přidává historickou perspektivu: žádný z deseti argumentů není nový. Stoupenci Karla I. vinili z anglické občanské války „papírové kulky tisku“ a Lenin označoval buržoazní tisk za nebezpečný jako bomby a kulomety. Podle průzkumu The Future of Free Speech z října 2024 jsou přitom lidé ve 33 zemích dnes státním zásahům proti „škodlivým“ myšlenkám nakloněni více než v roce 2021.

České vydání bylo pokřtěno během mezinárodního sympozia Demokracie v 21. století, které Institut H21 každoročně pořádá v Praze. Nadine Strossenová se českým čtenářům představuje už podruhé — Institut H21 už dříve vydal její knihu Nenávist, stejně jako Mchangamovu Svobodu projevu: Od Sokrata po sociální sítě. Z angličtiny knihu přeložil Petr Ráliš.

Válka proti slovům je krátká, svižná a přístupná i čtenářům bez právnického vzdělání. Především však připomíná nepohodlnou zásadu: svoboda projevu má skutečný význam teprve tehdy, když jsme ochotni ji hájit i pro názory, s nimiž sami nesouhlasíme.

„Nadine Strossenová a Greg Lukianoff patří k nejodhodlanějším současným obhájcům svobody projevu a prvního dodatku. Válka proti slovům je povinnou četbou pro každého, komu na svobodě projevu záleží.“

— Jonathan Haidt, autor knihy Úzkostná generace

„Každý, kdo se staví proti násilnému umlčování lidí, se nevyhnutelně setká s argumenty, že potlačování projevu koneckonců není tak špatné. Tyto argumenty však byly zváženy a odmítnuty již před desítkami let a Válka proti slovům je znamenitou praktickou příručkou, jak na ně odpovídat, od hrdiny a hrdinky svobody projevu.“

— Steven Pinker, autor knihy When Everyone Knows That Everyone Knows…

O autorech

Greg Lukianoff

Právník, prezident a výkonný ředitel Foundation for Individual Rights and Expression (FIRE) a autor bestsellerů podle žebříčku The New York Times. Spolu s Jonathanem Haidtem napsal knihu The Coddling of the American Mind (2018), s Rikki Schlott knihu The Canceling of the American Mind (2023). Je také výkonným producentem dokumentů Can We Take a Joke? a Mighty Ira.

Nadine Strossenová

Emeritní profesorka práva na New York Law School a v letech 1991–2008 celostátní prezidentka Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU). Dnes působí jako vedoucí odborná pracovnice FIRE. S více než čtyřicetiletou praxí v oblasti práva prvního dodatku patří k předním odborníkům na ústavní právo a občanské svobody a opakovaně vypovídala před Kongresem USA. Je autorkou knih Nenávist (česky Institut H21, 2021) a Free Speech: What Everyone Needs to Know.

Jacob Mchangama (autor předmluvy)

Zakladatel a výkonný ředitel The Future of Free Speech a profesor na Vanderbilt University. Je autorem kritikou oceňované knihy Svoboda projevu: Od Sokrata po sociální sítě, kterou česky vydal Institut H21.

O Institutu H21

Institute H21, z. ú., je výzkumná organizace se zaměřením na volby a fungování svobodných společností. Věnuje se především výzkumu voleb a volebních systémů. Souběžně se zaměřuje na prosazování demokratických hodnot, a to především v oblasti svobody projevu. V této oblasti působí také jako malé nakladatelství, které v minulosti vydalo např. nestárnoucí dílo J. S. Milla O svobodě myšlení a slova, Nenávist bývalé předsedkyně ACLU Nadine Strossenové, Svobodu projevu dánského obhájce lidských práv Jacoba Mchangamy, Průvodce lovce-sběrače po 21. století evolučních biologů Breta Weinsteina a Heather Heyingové či Technologickou republiku Alexandra C. Karpa a Nicholase W. Zamisky.