Jak reprezentativní je nová Poslanecká sněmovna?

V minulých volbách padl do té doby historický rekord, když ženy obsadily plnou čtvrtinu křesel v Poslanecké sněmovně, což činilo 50 poslankyň. Aktuální výsledky však tento trend posouvají ještě dále, ženy totiž ve sněmovně poprvé překročily pomyslnou hranici jedné třetiny, neboť v ní zasedne až 67 poslankyň.

Nejvýrazněji se ženské zastoupení projevilo v liberálních stranách. V Pirátské straně dnes ženy tvoří 15 z 18 členů, což představuje pozoruhodných 83 %, přičemž dvě z nich pocházejí z řad Zelených. Hnutí STAN se také může pochlubit nadpoloviční převahou žen, jelikož z 22 poslanců je 13 žen, tedy poměr přibližně 3 ku 2. Na opačném konci stojí spíše konzervativnější strany. V koalici SPOLU zastupují ženy jen 21 % poslanců a u Motoristů dokonce pouze 15 %. I přes tyto rozdíly je však zřejmé, že ženy se stávají čím dál viditelnější součástí české politiky.

‍

Kromě kroužkování žen se v těchto volbách těšili oblibě voličů i mladí kandidáti. Do poslaneckých lavic tak nově usedne vůbec nejmladší poslankyně v historii České republiky – jednadvacetiletá Julie Smejkalová z hnutí STAN. Jde přitom o nejnižší možný věk, který české zákony vyžadují pro kandidaturu do Poslanecké sněmovny. Svým zvolením tak převzala pomyslný titul, který ve své době nesl Dominik Feri, rovněž zvolený ve věku 21 let v roce 2017. Smejkalová ho však dokázala o pár týdnů předstihnout, neboť v době zvolení měla 21 let a necelé tři měsíce, zatímco Ferimu bylo 21 let, tři měsíce a deset dní. Pražští voliči ji navíc díky preferenčním hlasům vykroužkovali ze startovní pozice devátého místa na kandidátce až na první příčku, čímž jí umožnili historický vstup do dolní komory parlamentu. Na opačném věkovém spektru stojí nejstarší zvolený poslanec, stálice SPD – pětasedmdesátiletý Jan Síla.

V konečném důsledku sněmovna po těchto volbách omládla pouze velmi mírně. Průměrný věk poslanců se snížil z původních 50 (v roku 2021) na 49 let (přesněji ze 49,8 na 48,8 roku). V novém složení na jednu stranu zasedá až 13 poslanců mladších než 30 let, což představuje citelné omlazení politického spektra. Na druhou stranu je však ve sněmovně i 33 poslanců ve věku 60 let a víc, z nichž pět již překročilo sedmdesátku, takže generační kontrast zůstává poměrně výrazný. Nejmladší poslanecké kluby mají v novém parlamentu Piráti a STAN, jejichž věkový průměr dosahuje 37,7, respektive 40 let. Na opačném konci věkového spektra stojí hnutí ANO s průměrným věkem 53 let a SPD, jehož poslanci mají v průměru 52,1 roku.

‍

^{Pozn.: Prezentované grafické zobrazení se nazývá boxplot (krabicový graf) a slouží k vizualizaci distribuce dat. Střední čára v krabici představuje medián, což je hodnota, která rozděluje uspořádaná data na dvě stejné poloviny. Krabice znázorňuje mezikvartilové rozpětí (spodní a horní kvartil, tedy 50 % dat) a „vousy“ ukazují minimální a maximální hodnotu.}

Přejděme nyní k analýze regionální kompozice nově zvolené Poslanecké sněmovny a k otázce, kolik poslanců skutečně pochází z jednotlivých krajů podle svého trvalého bydliště, tedy které regiony jsou ve sněmovně reálně zastoupeny svými obyvateli, bez ohledu na to, kde jednotliví kandidáti původně kandidovali. Z hlediska geografické reprezentativity lze konstatovat, že rozdělení České republiky na 14 volebních obvodů významně ovlivňuje distribuci mandátů mezi jednotlivé části země. I z tohoto titulu počet poslanců, kteří reprezentují konkrétní kraje, do značné míry odpovídá jak velikosti voličské základny, tak celkové populační velikosti jednotlivých regionů. Je nicméně však potřeba dodat, že to, zda budou obyvatelé jednotlivých krajů kandidovat ve svých obvodech, závisí především na rozhodnutí jednotlivých politických subjektů, přičemž vliv volebního systému je v tomto ohledu omezený.

Navzdory tomu však určité regionální disproporce v poslaneckém zastoupení přetrvávají, což souvisí jak s tím, že kandidáti nejsou povinni kandidovat v kraji svého trvalého bydliště, tak i s volebním mechanismem alokace mandátů, kdy ne v každém kraji se podařilo každé straně obdržet mandát (především jde o menší kraje jako Karlovarský či Liberecký). Tyto geografické distinkce nejsou nicméně tak výrazné jako například na Slovensku, kde funguje jediný celostátní volební obvod. V obou zemích se však opakuje podobný vzorec, a tím je nadreprezentace regionu hlavního města. Z Prahy pochází až 15 % poslanců a poslankyň v Poslanecké sněmovně, přičemž její podíl na celkovém počtu voličů činí 12,4 % a na celkové populaci jenom 10,9 %. Rozdíl mezi podílem voličů a obyvatel je zde vyšší než v jiných krajích, což souvisí s vysokým zastoupením cizinců mezi pražskými rezidenty. Podobný, i když mírnější nepoměr lze pozorovat u Jihomoravského kraje, kde 13 % poslanců pochází z regionu, jehož podíl na voličích a obyvatelstvu činí 11,5 %, respektive 11,4 %. Na opačném konci se nachází Ústecký kraj, který je (minimálně z hlediska rozdílů v procentuálních bodech) nejvíce podreprezentován – pochází z něj pouze 6 % poslanců, i když jeho podíl na voličské základně je 7,7 % a v populaci 7,5 %.

^{‍Pozn.: Demografická data o počtu obyvatel jednotlivých krajů vycházejí ze sčítání lidu, domů a bytů 2021 (SLDB 2021).}

‍

Sofistikovanějším nástrojem, než je pouhá komparativní analýza procentuálního zastoupení, je index politické reprezentace regionů, který je dobře známý z volební geografie. Tento ukazatel vyjadřuje poměr všech zvolených poslanců k počtu registrovaných voličů daného regionu. Pro lepší přehlednost se tento poměr obvykle násobí konstantou 100 000, což umožňuje interpretovat výslednou hodnotu jako počet poslanců na 100 000 oprávněných voličů. Index tak poskytuje přesnější obraz o skutečné míře politické váhy jednotlivých regionů, nezávisle na jejich populační velikosti.

I tenhle ukazatel potvrzuje výraznou nadreprezentaci hlavního města Prahy, kde na každých 100 000 voličů připadají 3,34 poslanci. Tento rozdíl však není tak markantní jako například na Slovensku, kde pro ilustraci při posledních parlamentních volbách v roce 2023 připadalo v Bratislavském kraji až 11,04 poslanců na každých 100 000 voličů, tedy více než trojnásobek oproti Praze. Naproti tomu v již zmiňovaném Ústeckém kraji míra politického zastoupení dosahuje hodnoty 1,90. Ještě nižší hodnoty lze však pozorovat v Karlovarském kraji (1,77), přičemž v tomto ohledu je situace nejhorší v kraji Libereckém (1,75).

Z geografického úhlu pohledu lze navíc sledovat, že nejen regiony na severozápadě země, ale obecně kraje výrazněji zasahující do území bývalých Sudet vykazují vyšší míru poddimenzovanosti z hlediska poslanecké reprezentace. Jinými slovy, obyvatelé krajů ležících na území bývalých Sudet jsou ve sněmovně podreprezentováni.

‍

Co se týká regionálního zastoupení zvolených poslanců dle jednotlivých politických stran, tak to můžeme posoudit nejlépe pomocí míry geografické proporcionality. Tento indikátor vyjadřuje poměr mezi relativním počtem (podílem) poslanců s trvalým bydlištěm v daném regionu a relativním počtem (podílem) oprávněných voličů v tomto regionu. Hodnoty kolem jedné tak představují stav vyváženého zastoupení, zatímco odchylky směrem dolů či nahoru indikují, že daná strana je v regionu zastoupena buď slaběji, nebo naopak silněji, než by odpovídalo velikosti tamní voličské základny. Tímhle způsobem lze srovnávat geografickou reprezentativnost politických subjektů bez ohledu na velikost jejich poslaneckého zastoupení a lépe rozpoznat, nakolik je jejich zastoupení prostorově homogenní či heterogenní.

Z výsledků naší analýzy vyplývá, že nejrovnoměrnější regionální rozložení poslanců vykazuje hnutí ANO, následované koalicí SPOLU, která má i navzdory menším odchylkám rovněž poměrně vyváženou regionální základnu. Na opačném pólu však stojí Piráti a Motoristé, jejichž zastoupení je vysoce koncentrované především v Praze, v případě Motoristů ještě i v Pardubickém a částečně Středočeském kraji. Strana SPD je naopak výrazněji reprezentovaná v Královéhradeckém kraji, a to i přesto, že do sněmovny zasedli pouze dva její místní poslanci.

Specifickým případem je hnutí STAN, které dosahuje své nejsilnější regionální pozice v Libereckém kraji. Tento stav lze vysvětlit jednak dlouhodobou regionální etablovaností partnerského subjektu Starostové pro Liberecký kraj, jednak výsledkem druhého skrutinia, v jehož důsledku zde STAN získal dodatečný mandát na úkor koalice SPOLU, přestože ta zde v absolutním počtu hlasů nad nimi zvítězila.

Taktéž u většiny politických subjektů lze pozorovat vzorec systematické podreprezentace v Karlovarském a Libereckém kraji. Tento jev je způsoben především relativně malou velikostí těchto volebních obvodů, což se přímo odráží v absenci přímého politického zastoupení – některé strany zde nezískaly mandát, a tím pádem jim chybí i odpovídající geografická reprezentace.