Jak probíhá volba papeže?

Volba nového papeže započne 7. května v Římě. O nástupci papeže Františka rozhodne 133 kardinálů, kteří se sejdou v Sixtinské kapli v rámci procedury známé jako konkláve. Vatikán, a tedy ani církev, nefunguje na demokratických principech, ale metodou určení nového duchovního vůdce je volba v určité podobě téměř od vzniku této instituce. Přítomnost volby však logicky naznačuje existenci nějaké procedury, podle níž je nový Svatý otec vybírán. Jak tedy volba papeže probíhá, proč tomu tak je a čelí tento způsob volby nějakým problémům? 

V současné době jsou pravidla volby poměrně jednoduchá. Volit mohou všichni kardinálové, kteří jsou v den předcházející úmrtí (nebo odstoupení) papeže mladší 80 let a kteří jsou fyzicky schopni a ochotni dostavit se na místo volby. Kardinálové musí být během volby izolováni od okolního světa. Samotná volba se skládá z tzv. runnoffů, tedy kol, ve kterých volitelé anonymně navrhují své kandidáty na papeže, konkrétně psaním jmen na hlasovací lístek. Pokud žádný z těchto kandidátů nezíská dvoutřetinovou většinu hlasů v kolegiu volitelů, kolo končí neúspěšným skrutiniem, načež jsou hlasovací lístky spáleny a černý dým oznámí světu tuto zprávu; pokud naopak někdo získá potřebnou většinu, církev našla nového papeže. Volba papeže však nemusí být jednoduchá. Pokud se ani po třiceti skrutiniích nepodaří zvolit nového papeže, přechází volba do jakéhosi druhého kola, v němž proti sobě soutěží dva nejsilnější kandidáti z předchozího kola. Ti již nemohou hlasovat a je nutné, aby jeden z nich získal dvoutřetinovou většinu hlasů zbývajících volitelů. 

Pokud se na používanou volební metodu podíváme historicko-politologickou optikou, přináší tato metoda církvi jasné výhody, ale také nevýhody. 

Metoda dvou třetin byla zavedena ve 12. století. Jejím účelem bylo zabránit rozkolům, blokování voleb a zdlouhavým volebním procesům. Metoda používaná před reformou vyžadovala jednomyslnou většinu, což však často vedlo ke sporům uvnitř církve. Hranice dvoutřetinové většiny tak chytře vyřešila mnoho problémů předchozího systému volby. Zajišťuje, že menší frakce již nemůže zablokovat volbu papeže, ale zároveň kvůli relativně vysokému prahu nemůže taková frakce sama získat křeslo. Dvoutřetinová většina také nutí volitele vytvářet koalice, což by mělo vést spíše ke spolupráci než k rozdělení. 

Tento volební postup má však své problémy. Historicky se s konkláve pojí tři pokušení, která mohla volitele svádět k tomu, aby se „Božímu rozhodnutí“ vzepřeli. Těmito pokušeními jsou pokušení zvenčí, pokušení od kolegů a pokušení od sebe sama.

Pokušení zvenčí v minulosti přicházelo od světských vůdců a mocí, které nejen vytvářely neformální tlak na voliče, ale často se přímo podílely na volebním procesu. Církev na to reagovala zavedením izolace voličů během konkláve a odstraněním formální role necírkevních zástupců v celém procesu.

Pokušení ze strany vrstevníků nejčastěji představovalo svatokrádež, tj. úplatkářství, které bylo v církvi dlouho přísně zakázáno pod trestem exkomunikace. Zavedením tajného hlasování se také podařilo osvobodit volitele od možného tlaku kolegů.

Problém tohoto volebního systému potenciálně spočívá v pokušení od sebe sama. Koneckonců, pokud je vyžadována dvoutřetinová většina a hlasování je tajné, jak lze zaručit, že nebude kandidát hlasovat sám pro sebe? To je sice pravidly zakázáno, ale prakticky to nelze odhalit.

V minulosti se to řešilo částečně tajnou volbou - voliči museli napsat své jméno na hlasovací lístek a skrýt ho. Pokud bylo dosaženo přesné hranice, hlasovací lístky se otevřely a zkontrolovaly. Dalším řešením bylo upravit hranici pro volbu na 2/3 + 1, což zaručovalo, že k takové situaci nemůže dojít. Po odstranění těchto dvou opatření však již prakticky nic nebrání tomu, aby k sebenominaci docházelo. 

Ačkoli se volba papeže může z formálního hlediska jevit jako proces s jasně definovanými pravidly a relativně jednoduchým mechanismem, i tento systém, stejně jako mnoho volebních systémů známých z demokratických společností, obsahuje určité nedostatky. Pokud se tedy v nejbližších dnech dozvíme, že nový papež byl zvolen těsnou dvoutřetinovou většinou, vždy zůstane určitá nejistota, zda se tak stalo v plně legitimním duchu pravidel. 

_____

Zdroje: 

Baumgartner, Frederic J. “Creating the Rules of the Modern Papal Election.” Election Law Journal: Rules, Politics, and Policy 5, no. 1 (March 2006): 57–73. https://doi.org/10.1089/elj.2006.5.57. 

Giuriato, Luisa. “Combining Autocracy and Majority Voting: The Canonical Succession Rules of the Latin Church.” The Political Economy of Theocracy, 2009, 143–64. https://doi.org/10.1057/9780230620063_7. 

Kóczy, László Á., and Balázs Sziklai. 2013. Electing the Pope. Working Paper Series 1301. Óbuda University, Keleti Faculty of Business and Management.

Mackenzie, Andrew. “An Axiomatic Analysis of the Papal Conclave.” Economic Theory 69, no. 3 (February 27, 2019): 713–43. https://doi.org/10.1007/s00199-019-01180-0.