Demokracie mezi ideálem a realitou II: kdo jí důvěřuje a kdo ne

V předchozím článku jsme ukázali, že demokracie v Česku stojí na relativně pevných základech, byť s určitými rezervami v tom, jak moc jí lidé důvěřují a jak jsou spokojeni s jejím fungováním. Nyní se podíváme blíže na rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel, abychom lépe rozlišili, které části společnosti jsou k české demokracii skeptičtější a naopak.  

Zatímco v celkových výsledcích se idea demokracie těší poměrně široké podpoře a volby zůstávají institucí s vysokou mírou důvěry veřejnosti, podrobnější pohled ukazuje, že důvěra a spokojenost nejsou ve společnosti rozloženy rovnoměrně. Liší se podle pohlaví, věku, vzdělání i stranických sympatií.

Muži mají ve všech sledovaných oblastech k demokracii příznivější postoje než ženy, a to jak v důvěře v demokracii, ve volby a vládu, tak ve spokojenosti s jejím fungováním či přesvědčení, že jde o nejlepší způsob vlády pro naši zemi. Nejmenší rozdíly se objevují u samotného hodnotového postoje k demokracii jako takové, kde podíl těch, kteří odmítají, že by demokracie byla nejlepší způsob vlády pro naši zemi, je totožný (10,7 % u mužů a 10,6 % u žen). Největší rozdíl v postojích mezi muži a ženami se projevuje v důvěře ve volby, které muži (76,2 %) hodnotí příznivěji než ženy (58,3 %).

‍

S rostoucím věkem se postupně snižuje jak důvěra v demokracii, tak spokojenost s jejím fungováním. Podpora tvrzení, že demokracie je nejlepší způsob vlády pro zemi, jako je ta naše, se ale drží napříč věkovými skupinami nad hranicí 60 %. Zajimavé je, že nejmladší i nejstarší respondenti vykazují vyšší důvěru ve volby než střední generace. Vládě pak důvěřovala nejvíce skupina lidí do 29 let, i když ani mezi mladými nešlo o nijak vysoký podíl, kdy jí důvěru vyjádřilo 37,4 % z nich.

‍

Důvěra v demokracii roste i s vyšším vzděláním. Zatímco mezi lidmi bez maturity důvěřuje demokracii 36,7 %, mezi vysokoškoláky je to už 65,3 %. Ještě větší rozdíl se objevuje u přesvědčení, že demokracie je pro Česko nejlepší způsob vlády, s kterýmžto tvrzením souhlasí 81,6 % vysokoškoláků, ale jen necelá polovina (48,6 %) lidí bez maturity. Tento trend se projevuje i v ostatních sledovaných oblastech. Lidé bez maturity většinově (57 %) důvěřují pouze volbám, což naznačuje, že právě volby představují v jejich očích legitimní prvek demokratického systému. Ostatní vzdělanostní skupiny pak volbám důvěřují ještě výrazně více.

‍

Rozdíly v postojích k demokracii jsou patrné také mezi podporovateli jednotlivých politických stran. Uvedené voličské preference vycházejí pouze z odpovědí respondentů, kteří nevyloučili účast v říjnových volbách a zároveň uvedli, koho by volili. K účasti ve volbách se v průzkumu hlásilo výrazně více lidí, než kolik jich nakonec skutečně hlasovalo. Protože výsledky nejsou nijak váženy, zahrnují skupiny podle stranických preferencí i reálné nevoliče, kteří to v dotazníku neuvedli. Graf tedy prezentuje spíše rozdělení omezené části populace podle stranických preferencí.

Ve všech sledovaných oblastech vycházejí nejpříznivěji naladěni sympatizanti stran bývalé pětikoalice. Na opačném konci spektra stojí podporovatelé hnutí SPD a Stačilo!, mezi nimiž je spokojenost i důvěra v demokratický systém a jeho prvky nejnižší. Důvěra ve vládu před volbami překročila nadpoloviční hranici pouze u příznivců současných vládních stran, přičemž i mezi sympatizanty Pirátů byla polovina (50,4 %) vůči vládě nedůvěřivá. Do jisté míry očekávatelné je, že největší nedůvěru ve volby vyjadřují lidé, kteří se jich neplánovali účastnit, přičemž tento postoj uvedlo 55,1 % z nich. Nedůvěra v samotný volební proces tak může být jedním z důvodů jejich neúčasti.

‍

Rozdíly mezi jednotlivými skupinami ukazují, že demokracie v Česku má poměrně pevné hodnotové jádro, ale její vnímání se liší napříč pohlavím, vzděláním, věkem a stranickými preferencemi. Muži, mladší lidé, osoby s vyšším vzděláním a voliči vládních stran ji vnímají pozitivněji, zatímco mezi ženami, lidmi s nižším vzděláním a podporovateli opozičních stran a hnutí převažuje spíše skepse. Pokud má být tedy demokracie stabilní a udržitelná, je důležité posilovat nejen její instituce, ale i důvěru lidí a pocit, že systém funguje spravedlivě pro všechny.

‍