Demokracie mezi ideálem a realitou: jak ji vnímají obyvatelé Česka

Důvěra obyvatel v demokracii je zásadní pro její udržitelnost. V kontextu nedávné předvolební kampaně, v níž se hlavní stranické tábory nálepkovaly pejorativními označeními jako “demoblok” či “temnoblok”, by mohl někdo nabýt dojmu, že se ve volbách rozhodovalo o samotné povaze režimu. Mohli bychom se tedy domnívat, že volební výsledek naznačil spíše rezervovaný vztah českých voličů k současnému demokratickému systému. Proto jsme se v Institutu H21 podívali blíže na to, jak lidé v Česku demokracii vnímají.

Demokratická teorie rozlišuje mezi vztahem k demokratickým hodnotám, institucím, jejich fungování a konkrétním aktérům. Nespokojenost s fungováním instituce nebo s chováním aktéra přitom nemusí nutně znamenat nedůvěru vůči demokracii ani její odmítání jako celku.

Zajímalo nás proto, jaké důvěře se těší demokracie, volby a vláda. První z nich má potenciál nejvíce odrážet hodnotový vztah k demokracii, volby pak představují klíčový procedurální institut tohoto systému a vláda stojí na pomezí instituce a aktéra, byť s ohledem na proměnlivost její podpory se dá předpokládat spíše druhé.

Dalo by se očekávat, že důvěra v demokracii bude nejsilnější, protože může souviset s její ideou, zatímco instituce mohou selhávat a aktéři ztrácet důvěryhodnost svým chováním. Výsledky s tímto obrazem však nekorespondují. Největší důvěře se totiž těší volby, kterým věří plné dvě třetiny (67 %) respondentů (součet velmi důvěřuji a poměrně důvěřuji). Tato hodnota je dokonce vyšší než v roce 2022 v rámci měření World Values Survey, kde důvěru vyjádřilo 54,6 % dotázaných. Výsledek je o to zajímavější, že důvěra je vyšší navzdory debatám o zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí, které někteří politici označovali za hrozbu pro integritu voleb.

Nejhůře dopadla vláda, které v nějaké míře důvěřuje 27,6 % respondentů. V Česku je důvěra ve vládu tradičně proměnlivá. V případě kabinetu Petra Fialy jde spíše o průměrný výsledek v rámci jeho funkčního období, který je srovnatelný s důvěrou ve vládu Petra Nečase. Demokracie samotná se pak ocitla mezi nimi. Důvěru jí totiž vyjádřilo 48,3 % dotázaných, což je méně, než bychom teoreticky očekávali.

Podívali jsme se tedy na postoje k demokracii také z jiné perspektivy. Zajímalo nás, zda lidé považují demokracii za nejlepší způsob vlády pro zemi, jako je ta naše. S tímto tvrzením do nějaké míry souhlasilo 63,3 % respondentů, zatímco nesouhlas vyjádřilo pouze 10,7 %. Míra nesouhlasu je tedy velmi nízká, což lze považovat za pozitivní zprávu pro českou demokracii. Optimismus z těchto zjištění však do jisté míry mírní poměrně velká skupina respondentů (21,3 %), kteří se pohybují na pomezí souhlasu a nesouhlasu s danými tvrzením.

Výrazně kritičtější jsou však lidé při hodnocení spokojenosti s fungováním demokracie v Česku. V nějaké míře jsou spokojeny dvě pětiny (40,4 %) dotázaných, zatímco nadpoloviční většina (53,9 %) vyjadřuje nespokojenost.

Ukazuje se, že důvěra v demokracii úzce souvisí se spokojeností s jejím fungováním. Tyto dva ukazatele spolu totiž nejvíce korelují (Spearmanův korelační koeficient činí 0,7), což naznačuje silnou vzájemnou vazbu, nikoli však nutně přímý vztah příčiny a následku. Poměrně silné vazby se ale objevují i mezi dalšími oblastmi, například mezi důvěrou ve vládu a spokojeností s fungováním demokracie (0,64) nebo mezi důvěrou ve vládu a důvěrou v demokracii (0,62). Celkově tak lze konstatovat, že lidé posuzují jednotlivé prvky demokracie ve vzájemných souvislostech.

Výsledky ukazují, že většina obyvatel Česka demokracii jako princip neodmítá a nadále ji považuje za nejlepší způsob vlády pro naši zemi. Důvěra ve volby navíc zůstává vysoká, což naznačuje, že klíčová procedura demokratického systému je pro občany stále legitimní. Na druhé straně převládá nespokojenost s tím, jak demokracie funguje v praxi, a důvěra ve vládu zůstává nízká.

Celkově česká společnost podporuje demokracii, avšak spokojenost s jejím fungováním v praxi zůstává nižší. Tento rozpor představuje výzvu pro politiky i instituce, kteří musí hledat způsob, jak zvýšit spokojenost se samotným fungováním demokracie a současně posílit důvěru v ni jako takovou.