Analýza preferenčního hlasování: Většinový efekt v poměrných volbách?

Preferenční hlasování patří k nejzajímavějším prvkům českého volebního systému. Jde o vnitřní mechanismus, který zůstává mimo dosah předvolebních průzkumů a mediálního cyklu, a jeho výsledky jsou proto často nepředvídatelné. Právě tato neočekávanost mu dodává pozornost médií. Mediální analýzy preferenčního hlasování se většinou zaměřují především na jednotlivé ,,skokany“ a „přeskočené“ kandidáty, kteří si díky kroužkům voličů polepšili nebo naopak pohoršili.

Na problematiku kroužkování se podíváme podrobněji. Zaměříme se na to, jak voliči napříč politickým spektrem tuto možnost využívali a jak se vzorce jejich chování lišily v rámci jednotlivých kandidátních listin a mezi nimi, a dále také v otázce genderu. Sledujeme přitom nejen celkovou míru kroužkování, ale také jeho rozložení na kandidátních listinách podle pohlaví a stranické příslušnosti. 

Celkový přehled

O tom, jak moc se voliči jednotlivých stran snažili zasahovat do výsledného pořadí svých kandidátů, nám více poví graf znázorňující průměrný podíl preferenčních hlasů na kandidáta. Tento podíl vychází z poměru počtu preferenčních hlasů, které kandidát získal, k celkovému počtu hlasů pro danou stranu v kraji. Vyšší průměrný podíl preferenčních hlasů na kandidáta znamená, že voliči dané strany nebo koalice častěji udělovali preference napříč celou kandidátkou, tedy byli aktivnější a více kroužkovali své kandidáty, zatímco nižší hodnota ukazuje menší míru využívání preferenčních hlasů. Nejvyšší hodnoty lze pozorovat u Pirátů, STANu a koalice SPOLU, což naznačuje, že voliči těchto subjektů využívali preferenční hlasování nejčastěji.

‍

Doplňující pohled na rozdělení preferenčních hlasů nabízí Giniho index, který vyjadřuje, jak rovnoměrně voliči rozdělili své preferenční hlasy. Čím je hodnota indexu vyšší, tím více se hlasy soustředili na několik málo kandidátů, zatímco nižší hodnota ukazuje na rovnoměrnější rozložení podpory. U Pirátů a koalice SPOLU mají kandidáti nejen vysoký průměrný podíl preferenčních hlasů, ale také nižší hodnotu Giniho indexu, což znamená, že voliči kroužkovali širší okruh kandidátů. Naopak u stran jako SPD nebo Motoristé je situace opačná. Jejich voliči sice kroužkovali méně, ale když tak učinili, většina hlasů skončila u silnějších kandidátů, často krajských lídrů.

‍

Průměrný podíl preferenčních hlasů můžeme dále vizualizovat také v rámci koalice SPOLU a (ne)přiznaných koalic Pirátů (a Zelených) a Stačilo!. To nám může osvětlit vnitrokoaliční situaci z hlediska kroužkování.

‍

Z grafu se zdá, že zatímco voliči uskupení Pirátů a Zelených, stejně jako stran sdružených pod Stačilo!, udělují preferenční hlasy víceméně rovnoměrně, v koalici SPOLU vyniká KDU-ČSL, jejíž kandidáti dosahují v průměru výrazně vyšších hodnot. 

Pro lepší pochopení situace uvnitř jednotlivých koalic je však vhodné podívat se na skutečné rozložení podpory v rámci preferenčního hlasování mezi jednotlivými stranami.

Stranické rozložení preferenčního hlasování

Na pirátských kandidátních listinách se, byť ne ve všech krajích, objevili také kandidáti Strany zelených. Jak ukazuje rozložení preferenčních hlasů, přestože Zelení dosahovali v předchozích volbách pouze přibližně 1 až 2 % podpory, jejich kandidáti získávali v krajích, kde byli nasazeni, podíl preferenčních hlasů na úrovni kolem 15 až 20 %. 

‍

Podíváme-li se na srovnání poměru hlasů a rozložení kandidátů, vidíme, že ve většině krajů Zelení naplňují očekávání podpory v poměru k rozložení svých kandidátů. Výrazný rozdíl je však patrný v Praze, kde Zelení nasadili pouze jednu kandidátku. Hlasy sympatizantů strany se tak koncentrovaly na jedinou osobu, která díky většinovému efektu preferenčního hlasování dokázala získat mandát.

‍

Tento případ dobře ilustruje efekt, který může nastat v situaci, kdy kandidátka obsahuje malé množství kandidátů s disciplinovanými voliči. V preferenčním hlasování totiž nefunguje poměrný, ale většinový princip. Rozhodující je počet hlasů pro nejsilnější kandidáty, nikoli celkový stranický zisk. Pokud se tedy hlasy koncentrují u jednoho kandidáta Zelených, zatímco u Pirátů se rozptýlí mezi více jmen, získá tento kandidát se silnou podporou výraznou výhodu, i když jsou Piráti celkově v převaze, co se týče plošné podpory.

Pokud se podíváme na preferenční hlasy v rámci koalice SPOLU, vidíme, že nejvíce jich připadlo kandidátům ODS. Jelikož je ODS největší stranou v koalici a její kandidáti tvořili 174 z celkových 341 jmen na kandidátních listinách, je logické, že jejich podpora byla celkově nejsilnější. Na druhém místě se konzistentně umisťovala KDU-ČSL, která měla sice méně kandidátů než ODS (85), avšak jak naznačoval graf průměrného podílu preferenčních hlasů v rámci koalic, kandidáti této strany dosahovali v průměru lepších výsledků. To bylo způsobeno menším počtem kandidátů, mezi nimiž se však koncentrovala silná podpora voličů strany. Naopak ODS měla podporu rozprostřenější, avšak stále solidní, zatímco TOP 09 se nepodařilo mobilizovat dostatečně výraznou voličskou podporu.

‍

Efekt můžeme vidět i na vztahu mezi podílem kandidátů a podílem preferenčních hlasů v rámci koalice, kde si KDU-ČSL vede nejlépe ze všech jejích členů. Se svou menší, avšak disciplinovanější voličskou základnou dokázala koncentrovat hlasy do menšího počtu kandidátů, a ti tak mohli přeskočit uchazeče z ostatních stran. Tento vzorec odpovídá i chování voličů v předchozích volbách, kdy se sympatizanti KDU-ČSL rovněž vyznačovali vyšší mírou využívání preferenčních hlasů. 

‍

Podobně jako v předchozích případech se i při zobrazení preferenčních hlasů u nepřiznané koalice SPD projevuje efekt menší strany s koncentrovanou podporou. V případě kandidátní listiny SPD jde především o krajské lídry stran Svobodní, PRO a Trikolóra. Přestože jejich počet byl poměrně malý, tito kandidáti se dokázali v některých obvodech vyšplhat až na úroveň kolem 40 % preferenčních hlasů. Tento jev pravděpodobně souvisí s tím, že voliči SPD využívají preferenční hlasování méně než voliči jiných stran; v takovém prostředí se pak disciplinovaná voličská základna menší strany může díky soustředěné podpoře dopracovat k překvapivě silnému výsledku. Svou roli zde pravděpodobně sehrál i efekt kandidáta v čele kandidátní listiny, kterými kandidáti menších stran většinou byli.

‍

‍

Pokud se podíváme na výsledky preferenčního hlasování v koalici Stačilo!, zjistíme, že většina kroužků směřovala ke kandidátům KSČM, zatímco nominanti ostatních stran v rámci koalice sehrávali spíše okrajovou roli. Výjimkou byla Praha, kde značnou část preferenčních hlasů získala lídryně kandidátky a představitelka SOCDEM Jana Maláčová. V Jihomoravském kraji se největší podpoře těšil lídr kandidátky a zakladatel hnutí Stačilo! Daniel Sterzik, zatímco ve Středočeském kraji dominovala mezi preferencemi Jana Bobošíková, která kandidovala jako nezávislá. V ostatních krajích však preferenční hlasování jednoznačně ovládli kandidáti KSČM, což demonstruje, že tato strana tvoří voličské jádro celého uskupení Stačilo!, přestože celý subjekt nese název menší strany.

‍

Efekt dominance KSČM v rámci koalice potvrzuje také tabulka srovnávající poměr hlasů a kandidátů. Je z ní patrné, že voliči výrazně podporovali především kandidáty této strany. Naopak, jak již bylo zmíněno, Stačilo! a SOCDEM dokázaly těžit pouze ze svých výrazných osobností.

‍

‍

Ženy a preferenční hlasování

Většinový efekt preferenčního hlasování lze sledovat také v rámci genderového složení kandidátních listin. Ve srovnání s původní strukturou kandidátek je patrné, že ženy v mnoha případech překonaly očekávání daná jejich zastoupením. Důsledkem většinového principu je, že nižší počet žen na kandidátkách může vést ke koncentraci preferenčních hlasů, a tím je posunout na volitelná místa.

Tento jev je patrný například u Pirátské strany, kde ženy získaly v průměru 52 % preferenčních hlasů. Díky většinovému působení systému to vedlo k jejich výrazné převaze mezi zvolenými. Do Poslanecké sněmovny se dostalo 15 žen a pouze 3 muži. Tento příklad ukazuje, že i relativně malá většina může výsledky výrazně vychýlit jedním směrem. Jak již bylo zmíněno na začátku textu, voliči často nedokážou předvídat, jaký dopad bude mít jejich hlas. Je proto pravděpodobné, že ani nejvíce motivovaní voliči podporující ženské kandidátky netušili, že jejich preferenční hlasování povede k tak výrazné převaze žen, které se zpočátku mohly zdát být spíše znevýhodněné.