Demokracie je diskuze

Tato slova pronesl první Československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1919, kdy mluvil ke skupině vojáků tehdy vzniklého Československa. Masaryk totiž nevnímal demokracii jako nějaký vzdálený abstraktní ideál, ale jako zcela reálnou diskuzi a z ní vyplývající požadavek na rovnost mezi lidmi. Demokracie jeho pohledem proto znamená především partnerství, které nám umožňuje se spolu konstruktivně bavit a přesvědčovat, nikoli pouze přikazovat a poslouchat. Jde o postavení “já pán ty pán”, které ve společnosti umožňuje konstruktivní diskuzi a racionální politiku.

‍

Demokracie by také mohla být pouhým hlasováním, ve kterém většina vždy převálcuje menšinu, kdy se o důležitých otázkách nemluví a kdy jsme uzavřeni ve svých názorových skupinách. Taková demokracie by však nebyla podle Masaryka opravdová a neměla by příliš velkou hodnotu. Musíme se naopak snažit spolu rozumně hovořit, konstruktivně nesouhlasit a učit se přesvědčovat bez emocí a s vědomím, že i my sami se můžeme mýlit.

‍

Kde se v dnešní době objevila myšlenka, že nejlepší způsob, jak se zapojovat do veřejného prostoru, je urážet a zesměšňovat lidi s jiným názorem? Máme-li věřit Masarykovi, je tomu naopak – demokracie se musí zakládat na lásce k člověku a na důvěře mezi lidmi. Láska k člověku však neznamená, že budeme říkat jenom to, co je líbivé a populární. Naopak pokud nám na někom opravdu záleží, nesmíme mu lhát a musíme být připraveni předložit mu pravdu, ať už je jakkoli nepříjemná. Současně to neznamená nad lidmi zlomit hůl a vzdát se snahy o dohodu a porozumění.

‍

Demokracie vnímaná jako diskuze je velký civilizační výkon, který není vůbec snadný. Jedním ze základních předpokladů je upřímná ochota k ní a kvalita jejího provedení. Aneb nesouhlasit konstruktivně a pokoušet se v diskuzi nacházet  Společnou řeč.

Zdroje:

1. KOSATÍK, Pavel. 100x TGM. Praha: Knižní klub, 2017. Universum, s 138. Pozn. kráceno.

‍