5.2.2020

O Millovi a svobodě slova

“Kdyby celé lidstvo mělo stejný názor a jen jediný člověk by nesouhlasil, neměla by většina sebemenší právo jednotlivce umlčet, stejně jako onen jednotlivec by neměl právo umlčet většinu, i kdyby k tomu měl tu moc. Pokud by byl názor výhradně soukromým majetkem bezcenným pro ostatní, škodilo by jeho potlačování pouze majiteli (rozdíl by byl možná v tom, kdyby se jednalo o více lidí). Názor ale patří všem, proto je jeho potlačování zločinem spáchaným na celém lidstvu i na následujících generacích. Nejvíce však škodí lidem, kteří s daným názorem nesouhlasí. Pokud je názor správný, nedostanou možnost dozvědět se pravdu. Pokud není správný, přichází o ještě cennější hlubší porozumění a živější pojetí tématu, které vzniká během srážky pravdy s bludem.” (J. S. Mill, 1859)

Základní hodnotou pro zachování liberální demokracie a lidského pokroku je úcta k co nejširší svobodě slova. Zní vám toto tvrzení odvážně? Darwinova teorie přirozeného výběru, nebo představa, že by ženám měla být poskytována stejná politická práva jako mužům, dnes nejsou kontroverzní. Když však byly tyto myšlenky poprvé vysloveny, byly obecně považovány za silně pobuřující. I přes prvotní nesouhlas ale získaly postupem času široké společenské přijetí. Bylo to právě proto, že vznikly v kulturách, které si vážily svobody slova. 

Pokud je naopak svobodné vyjadřování názorů potlačeno, je veřejná debata zbavena potenciálně silných myšlenek, zejména pokud se zpočátku zdají být provokativní, výhružné nebo urážlivé. Je tomu tak proto, že dokud není myšlenka plně artikulována, diskutována a testována - tj. podrobena procesu, který je umožněn principem svobody projevu - je pošetilé si myslet, že jsme v pozici, abychom mohli rozhodovat o její kvalitě.

Některé ideje jsou samozřejmě zlé. Ale i ty je lépe v konečném důsledku vystavit na denní světlo. Takové myšlenky u lidí pocházejí z atmosféry nenávisti a strachu; mnohdy podporované vnitřními psychickými poruchami. Pokud jsou ti, kteří projevují nenávist, cenzurováni, nevede to k tomu, že by si začali myslet něco jiného. Naopak se stáhnou do sebe a stanou se ještě patologičtějšími, podpořeni rozhořčením, které se zrodilo z represí. 

Slavný filozof Karl Popper psal o “paradoxu tolerance”, který popisuje fakt, že pokud je společnost tolerantní bez limitů, její schopnost tolerance může být díky tomu zničena těmi netolerantními. Paradox tolerance bývá v dnešní době silně nepochopen, neboť je využíván k pokusům o omezení svobody slova. Popperova myšlenka ale nebyla, že bychom měli zakazovat ideje, které mohou být někým považovány za netolerantní či pobuřující. Co nemáme tolerovat jsou naopak pokusy omezovat svobodnou diskuzi.  [1]

Zdroj:

[1] https://thespinoff.co.nz/books/10-11-2019/what-karl-popper-can-teach-modern-new-zealanders/?fbclid=IwAR3H8WqSaTbDZRxMATRqiDQ7AA6msQzOl1R0veR4DbORwAnK62UQMd3ZgOQ