D21
Chcete ovlivnit, kam bude nadále směřovat Evropská unie? Zaleží Vám na tom, jakou pozici v ní budou zastávat čeští
Přečíst článek ...
O dezinformacích se v posledních letech hovoří jako o mimořádně závažném problému, hrozbě pro demokracii, svobodu i civilizaci jako takovou, přičemž při sledování zpráv a veřejné diskuze může divák snadno nabýt dojmu, že současná společnost – a internet a sociální sítě především – čelí zamoření všudypřítomnými dezinformacemi, „fake news“, nepravdivými či minimálně zavádějícími zprávami apod., že volby rutinně probíhají pod vlivem „trollích farem“ a „vlivových operací“, na jejichž základě pak masy dezinformovaných občanů utvářejí budoucnost svých států. „Doba postfaktická“ tak představuje novou etapu dějin, v níž nelze určit, co je pravda a co lež, a v níž existuje nepřeberné množství „alternativních pravd“, přičemž podstatná část populace nemá dle tohoto pojetí šanci dezinformační vlně odolat, neboť nepravdivé zprávy přeskakují z člověka na člověka jako mor, před nímž na individuální úrovni není úniku, a tak je zapotřebí s nimi nekompromisně bojovat všemi prostředky, které mají státy k dispozici.
Je tomu ale opravdu tak? Není možné, že jsme jako společnost sami poněkud „dezinformovaní“ právě při posuzování fenoménu dezinformací, který můžeme vnímat zkresleně?
Tuto otázku si položila autorská trojice Altay, Berriche & Acerbi, která shromáždila a analyzovala řadu studií týkajících se dezinformací, přičemž dospěla k závěru, že dezinformacím a jejich vlivu mnohdy přikládáme podstatně vyšší váhu, než jaká jim náleží, a stejně tak přeceňujeme i jejich rozšířenost a vliv na utváření názorů a jednání lidí. Autoři studie pak na základě svého výzkumu formulovali šestici následujících „dezinformací o dezinformacích“, které ve své práci vyvrací:
Vědci se zaměřují na sociální média, protože je to metodologicky pohodlné. Nicméně, dezinformace ve standardních médiích a offline sociálních vazbách jsou prozkoumány nedostatečně. Sociální média pouze zviditelňují a umožňují měřit sociální jevy, které byly dříve skryté nebo obtížně pozorovatelné.
Velká čísla jsou na internetu pravidlem, přičemž problém dezinformací by měl být hodnocen na úrovni celého informačního ekosystému, např. zahrnutím celkové konzumace zpráv.
To, jak jsou dezinformace definovány, ovlivňuje vnímání rozsahu problému a způsoby, jak s nimi bojovat. Dezinformace totiž nemusí být vymezeny jen z hlediska přesnosti (pravdivé vs. nepravdivé), ale také na základě škodlivosti nebo ideologického zabarvení, což vede ke zkreslení výsledků.
Rozšířenost by neměla být zaměňována s vlivem nebo akceptací. Sdílení nebo lajkování neznamená přesvědčení. Digitální stopy neznamenají vždy to, co bychom mohli předpokládat, že znamenají, a často jsou pro jejich plné pochopení zapotřebí podrobné analýzy.
Průzkumy nadhodnocují mylná přesvědčení lidí, jejich víru v konspirační teorie a špatně měří neobvyklé chování. To je způsobeno nejen špatnými postupy při provádění průzkumů, ale také účelovým jednáním některých účastníků průzkumů.
Lidé většinou konzumují dezinformace, k jejichž přijímání už jsou predisponováni, a jejich přijímání by nemělo být zaměňováno se změnou postoje nebo chování. Kdyby nic jiného, lidé jsou tvrdohlaví a nemění snadno své názory. Ovlivnit chování lidí je nesmírně náročný úkol.
Institut H21 děkuje autorům za souhlas s překladem jejich přelomové práce, která je nyní poprvé představena domácímu publiku v českém jazyce, přičemž její překlad je dostupný zde:
Dezinformace o dezinformacích: Koncepční a metodologické výzvy (PDF)
Copyright © 2022 Institute H21 z.ú. - Všechna práva vyhrazena.
Design a webové stránky vytvořil Pavel Švejda